Kam se ztratila mrtvola z místa činu

recenze

Vražda na blatech nabízí detektivní krimi příběh německé autorky Catherine Shepherd, která nám umožní nahlédnout na zajímavou a netradiční spolupráci mladičkého detektiva a forenzní specialistky pracující na pitevně. Kdo a proč zabíjí nevinné mladé dívky a kolik jich ještě musí vlastně zemřít?

Bolestná minulost

Forenzní specialitka Julia Schwarzová si nevybrala svoji práci jen tak. Jak sama ráda říká, vše má své důvody. Stačí se jen podívat zpět do minulosti. Ona sama se každý den dívá smrti do očí a tiše vzpomíná na svého mladšího brášku, jež byl brutálně znásilněn a zabit místním pedofilem před mnoha a mnoha lety. Ta bolest ji provádí svým životem tak dlouho, že je na ni již zvyklá, a proto zvládá svoji práci na jedničku. Julia je ráda během své práce na místě činu a pomáhá kriminální policii řešit násilné úmrtí. Teď tomu není jinak. Komisař Florian Kessler přizve Julii k nálezu mrtvého těla v nedalekých blatech. Tělo mladé dívky je naaranžované a v obou v nich zanechá prazvláštní pocit a bohužel to je to jediné, co jim zůstane, protože za velmi podivných okolností nalezené tělo zmizí dříve, nežli se dostane na pitevní stůl.

Vrah zpovzdálí pozoruje zmatečné vyšetřování policie, která neví, kde ji hlava stojí a u toho už vyhlíží další nevinnou dívku ke svým zvráceným rituálům. Vybrat totiž správnou dívku není jen tak. Musí splňovat mnoho podmínek proto, aby byla dokonalá, a tak zatímco Florian a Julia bezvýznamně pátrá po odcizeném těle, vrah aranžuje další mrtvou trofej na předem určené místo.

Od této chvíle začíná hra na kočku a myš. Julii a Florianovi je totiž po nálezu dalšího těla už nad slunce jasné, že stojí tváří tvář masovému vrahu, který vraždit jen tak přestat nehodlá. Stihnou zachránit další dívky před krutým osudem?

Co by stalo, kdyby...

Novinka německé autorky Catherine Shepherd nás do svého příběhu vtahuje hned na začátku se svým dramatickým prologem z pohledu umírající dívky, která stojí tváří tvář smrti smířená se svým krutým a jistým osudem. Záměr autorky se povedl na jedničku a já byla knihou doslova pohlcena. Počáteční vzrušení, ale poměrně rychle opadlo a děj knihy posléze začal lehce stagnovat. I tak si Vražda na blatech zaslouží Vaši pozornost.

Sled událostí se k nám dostává nepravidelně z různých pohledů, a to z pohledu vyšetřování nové poměrně nesourodé a prazvláštní detektivní dvojice Florian-Julie a vraha, jež si ve svých pasážích dopisuje s nastávající obětí. Já osobně jsem se vždy více těšila na vrahovy pasáže, jež byly napsány mnohem poutavěji nežli samotné vyšetřování, což je poměrně na škodu, protože jsem pak měla pocit, že se děj strašně dlouho táhl.

Jak jsem již zmínila, děj knihy začal poměrně rychle stagnovat a upadat jak se říká do průměru, který se nečetl vůbec špatně. Nebylo to totiž tak, že bych se do knihy musela nutit nebo dokonce, že bych ji otevírala a četla s nechutí, to vůbec ne. Příjemně psaná oddechová detektivka, které občasné čtenáře detektivek rozhodně nezklame, nicméně náročnější čtenáři nemusí být už tolik nadšeni a nahrává tomu fakt, že se příběh točí docela značnou dobu v kruhu a než na něco vůbec dvojice přišla, byla více jak půlka kniha za mnou. Což ale nenáročným čtenářům nebude vůbec vadit.

Co by se mohlo potýkat lehce s problémy jsou nerozvíjející se ploché postavy a naznačující milostná aférka. Julia je nádherná, praktická a skromná žena, která pro mé nadšení není žádnou detektivkou či policistkou, ale forenzní specialistkou a pokud mi hlava ještě slouží, podobnou dvojici v knize není zas tak běžné spatřit. Nepočítáme-li knihy od Kathy Reichs, autorky knihy Sběratelů kostí. Protipólem Julie je pak Florian, který vyniká svoji ambiciózností, cílevědomostí a je tak trochu do větru. Každý je úplně jiný, ale v práci se navzájem perfektně doplňují a fungují jako švýcarské hodinky. Bohužel nebo pro některé bohudík, se autorka rozhodla vydat po cestě milostného klišé mezi touto nesourodou dvojici, které přestože se autorka snažila, bylo více na škodu. Postrádala jsem jakékoliv jiskření a nevěřila jsem jim ani nos mezi očima. Na druhou stranu chápu ale autorčin záměr. Pak jsem ale lehce zmatená, proč se najednou tato dějová linka vytratila jako pára nad hrncem. Tak buď ji dotvořím až do nějakého konce či ji případně nechám otevřenou na další knihu, ale zde jako kdyby autorka zapomněla, že měla v úmyslu ty dva dát vůbec dohromady.

Kniha se po stylistické stránce nečetla vůbec špatně a děj poměrně rychle utíkal. Druhá polovina nám prozradí i něco málo z Mayské kultury a od té doby se pro mě kniha stala o něco nudnější, a to z toho důvodu, že přestože hrají Mayové poměrně důležitou roli v této knize, vše je napsáno pouze povrchově bez jakýchkoliv hlubších myšlenek a náhledů. To mě sice zprvu trochu zklamalo, ale na druhou stranu již v úvodu jsme se zmínila, že je Vražda na blatech spíše průměrnou detektivkou pro noční večery.

Vražda na blatech nebyla pro mě ztráta času, poněvadž se každou dočtenou knihou dozvídám stále něco nového, ale v porovnání s detektivkami, které mám v knihovně tato nemá šanci utkvít na příliš dlouhou dobu v mé paměti, protože konkurence je až příliš veliká.

Novinku německé autorky vřele doporučuji nenáročným čtenářům detektivek a všem, kteří by se rádi dozvěděli něco málo ze života Mayů.

Komentáře (0)