Smrt černého anděla

recenze

Pod kopulí Berlínského dómu se vznáší zavěšená mrtvola v černém rouchu a roztaženýma rukama. Připomíná černého anděla. Na krku jí visí stříbrný klíč s vyrytým číslem sedmnáct. Obětí je bývalá biskupka a dómská kazatelka Rissová. Tak trochu omylem se jako první na místo činu dostane vyšetřovatel Zemského kriminálního úřadu Tom Babylon. Nález ho šokuje. Klíč, který má biskupka na krku, je úplně stejný jako ten, se kterým zmizela jeho desetiletá sestra Viola před téměř dvaceti lety. Chce tomu přijít na kloub.

Policista Tom Babylon nese stigma ztracené sestry hodně těžce. Dodnes si vyčítá, že byl přímo zodpovědný za její zmizení. Před dvaceti lety se on se svými kamarády stal svědkem událostí, které dodnes úplně nechápe a věří, že sestřino zmizení má s tímto přímou souvislost. Mladší sestřičku měl moc rád. Dodnes se mu zjevuje, rozmlouvá s ním a pomáhá mu v životě. Pomoc nalézá Tom bohužel i v tabletách. Zůstává nevyrovnaný a často čelí stížnostem na svou práci. Nepostupuje vždy podle pravidel a týmová spolupráce mu nic neříká. Rád si řeší věci po svém.

Vyšetřování případu zavražděné Rissové dostává na starost Jo Morten. Tom ignoruje příkazy, aby se od místa činu držel dál. Na scénu nastupuje psycholožka Sita Johannsová, která dostala za úkol objasnit Tomovi, že nejde o jeho případ, že by se neměl do vyšetřování plést. Má na Toma dohlížet.

Sama postava Sity, která má nadání obrátit si lidi proti sobě, je minimálně v polovině knihy těžko uchopitelná. Měla jsem pocit, že je tam navíc a zbytečná. Kromě své minulosti spojené se závislostí, díky které má lepší šanci pochopit, co se odehrává v Tomovi, nemá v ději podstatnější úlohu. Později i ona získá v příběhu svůj prostor a bude mít šanci přispět k samotnému vyšetřování.

V knize se prolínají dvě časové linky. Vyšetřování okolo úmrtí Rissové zahrnuje necelý týden roku 2017, a ten se prolíná s minulostí roku 1998, která odhaluje děsivý objev Tomovy dětské party a dobu před a po zmizení sestry Violy.

Samotný průběh vyšetřování je velmi spletitý. Během chvíle zde máme několik mrtvých, jednoho těžce zraněného, unesenou osobu i zmizelý důkazní předmět. Kromě dějové linky Tomovy minulosti poznáme i soukromí vyšetřovatele Mortena, který má také nějaké ty obtíže. Aby toho nebylo málo, v samostatné lince z privátní psychiatrické kliniky zažijeme záchvat pacientky, který spustila mladá snaživá stážistka Friderike hned na počátku své praxe. Hledání motivů vraždy Rissové se také rozchází několika směry.

V knize jsou velmi zdařilé pasáže plné napětí, ale i místa, kde se to vleče. Kniha se mi nečetla vždy lehce. Nejvíce mi vadila místa, ve kterých autor mezi řádky pracuje s informacemi a vzbuzuje jimi dojem, že je čtenář dávno zná. Několikrát se mi stalo, že jsem se v takových případech vracela v textu a hledala, co mi kde uteklo. Přitom objasnění přišlo až daleko později. Pokud není něco jasné, je třeba si tedy počkat. Ve většině thrillerů vzbuzují právě postupně dávkované informace to správné napětí, očekávání. Tady to nefunguje, někdy není z textu cítit, že přijde nějaké vysvětlení, není probuzena zvědavost a vnitřní neklid, jak se to vysvětlí v další sekvenci, ale spíš frustrace, že jste něco vynechali, nepochopili. Chce to si na tento styl psaní zvyknout.

I když by se mohlo zdát, že kniha působí chaoticky, samotné rozluštění případu se mi líbilo. Autor to měl moc dobře promyšlené a nakonec se vyšetřování dobralo tím správným směrem až ke zdárnému cíli. Kniha „Klíč 17“ otevírá novou detektivní sérii s názvem „Tom Babylon“ a jak se zdá z první epizody, má před sebou nevyzpytatelný Tom ještě mnoho nedořešeného. Můžeme se tedy těšit, co nám příště předvede.

Komentáře (0)