Sloup do nebe: sci-fi, nebo odvážná vize budoucnosti?
recenze
Sloup do nebe (2015)
/ Babouš
Miluju sci-fi. Isaac Asimov zabírá celou poličku v mé knihovně, nedávno jsem tady pěl ódy na Marťana a na Silo. A i když mám rád i takové ty sci-fi klasiky jako Star Wars nebo seriál Hvězdná brána, nejlepší mi přijdou příběhy, které jsou v rámci možností uvěřitelné.
Možná to u sci-fi zní nepochopitelně, ale pokusím se to popsat: raději mám příběhy, v nichž místo mimozemšťanů a střílejících vesmírných lodí vystupují lidé jako vy nebo já, jenom se potýkají s problémy, do kterých by se nebyli dostali, kdyby nebyli ve vesmíru. Proto mě tak nadchl Marťan. A proto jsem si teď zamiloval Sloup do nebe od Williama R. Forstchena.
Sloup do nebe popisuje okolnosti kolem stavby gigantické trubky, která by z povrchu Země vedla až do vesmíru. V podstatě by šlo o jakýsi výtah, který by výrazně snížil náklady na cestování ke hvězdám a urychlil by cesty po sluneční soustavě. Autor to všechno popisuje tak, že člověk úplně věří, že by to šlo – kdyby někdo měl dostatek prostředků.
Shodou okolností jsem si k tomu při čtení hledal víc informací a skutečně jsem narazil na článek, který popisuje, že jakási kanadská firma chce postavit 20 km vysoký výtah, který by fungoval podobně jako ten v knize.
Že by inspirace?
Nebo jde o nápad, který lze skutečně zrealizovat?
Celkem mě mrzí, že cestování do vesmíru od 60. let prakticky „zamrzlo“. Od cest na Měsíc, Mars a další tělesa naší sluneční soustavy se upustilo. Cožpak už nás přešly sny o dobývání hvězd? Vyloženě mě to bolí, a tak čtu sci-fi romány a doufám, že se to změní.
Sloup do nebe nepochybně takovou nadějí je. Jasně, autor občas popisuje až moc obšírně - kniha místo těch bezmála 500 stránek mohla mít klidně o takových 100-150 míň, kdyby si odpustil popisy minulosti postav, ale pořád jde o výjimečnou knihu v žánru sci-fi, proto tenhle román doporučuji k přečtení. Třeba vás motivuje k snění o cestě ke hvězdám…
Komentáře (9)
Přidat komentář
S dovolením přispěji drobným komentářem k předposlednímu odstavci recenze.
Sny o dobývání "hvězd" nás nepřešly, ale odkazuješ-li se Babouši na 60. léta, pak je nutno říci, že vedle snů, které jsou podle mně stejně intenzivní dnes jako tehdy, hrál roli tvrdý pragmatismus.
Ambiciózní kosmický program USA i SSSR 60. let je vedlejším produktem jiného ambiciózního plánu - získat vojenskou a ideologickou převahu nad svým nepřítelem. Kennedyho doktrína ohledně dobytí Měsíce z 25. 5. 1961 byla obrovským motivačním prvkem, který do programu zapojil několik tisíc firem, několik set tisíc pracovníků a v přepočtu na dnešní měnu stál téměř 200 mld. $. Dnes neexistuje ekonomika, která by si to mohla dovolit, a neexistuje k tomu politická vůle. Jednotlivé mocnosti nechávají proklamace těch druhých vcelku klidné, protože jsou si vědomy reálné situace.
To mi povídejte. Akorát čtu Budoucnost od Glukhovského – je snad ještě objemnější, ale rozhodně hodně zajímavá. Zaručí vám spousty bezesných nocí a o to náročnějších dnů. ;)
Mám pocit, že první o kosmickém výtahu psal Clark, konkrétně v Rajských zahradách. Občas o tématu někde problikne nějaká úvaha, a problém je i technologický - materiál musí mít určitý poměr pevnosti a váhy, musí unést sám sebe. Clarke to popisoval jako nit, která unesla jeho váhu, a přitom byla tak tenká, že nebyla vidět. Zajímavé téma!
@Rinoa18 haha! děkuju, to jsem rád! já ji zhltnul asi během týdne, protože když je kniha dobrá, tak může mít i tisíc stránek a člověk si na ni čas prostě najde :D
Právě jste mě na knihu solidně nalákal. Teď bych jenom potřebovala vědět, kde na to brát čas a peníze. :D
Babouš také napsal
Náš svět je vlastně ještě celkem v pohodě!
Jedničky a nuly. Kdo je víc?
Minimalistický dům. Maximální teror
Švédský thriller, který má nebezpečně blízko k realitě
Výlet na Ostrov počmáraných blahovičníků
@Lector Myslím, že pár států či federací by si to mohlo dovolit, ale jak zmiňuješ, není k tomu politická vůle. ty tzv. "vesmírné závody" považuju asi za jedinou dobrou věc, kterou přinesla studená válka.