Jedničky a nuly. Kdo je víc?

recenze

Je to zvláštní. I když se v počítačích skoro vůbec nevyznám, příběhy o hackerech čtu hrozně rád. Knihy od Anderse de la Motte jsem slupl za jedno odpoledne. Myslím, že to je trochu tím, že mě prostě baví sledovat hrdiny, jak si poradí se situací, ve které já bych vůbec nevěděl, co mám dělat.

Když jsem zaregistroval, že vyjde kniha Chucka Wendiga Nuly, okamžitě jsem si ji předobjednal, protože už dlouho coby amatérský pisálek sleduju jeho blog o psaní Terribleminds (pokud sami zkoušíte psát, určitě doporučuju) a taky jsem četl v angličtině jeho trilogii Aftermath ze světa Star Wars.

Potěšilo mě, že se Chuckovy knihy konečně vydávají i v češtině. Nuly jsem začal číst hned, jak mi je pošťák přinesl, a okamžitě jsem byl pohlcen!

Je to příběh pěti outsiderů z hackerského prostředí. Každý je jiný. Jedna „Nula“ je starší černoch, dále tu je mladý pohodářský hacker, pak mladá muslimka, nechybí bezcitná tlusťoška ani nafoukaný zlodějíček, který je ve skutečnosti jenom příšerně vystrašený.

Autor hackery nevykresluje jako moderní superhrdiny, ale jako lidi z masa a kostí, kteří se jenom shodou okolností ocitli ve špatný čas na špatném místě – a teď se snaží najít cestu ven. A přežít.

Oceňuju, že autor nesklouzl k patosu a nechal své hrdiny vtipkovat, dělat narážky na filmy… Polidštilo je to a přidalo to knize na čtivosti.

Připravte si zásoby jídla a pití jako před zombie apokalypsou, protože jakmile Nuly jednou otevřete, budete je chtít přečíst co nejdřív. Děj totiž neplyne, děj se řítí kupředu jako data skrze optická vlákna, v každé kapitole čeká nějaké překvapení.

Všudypřítomné vzrušení budují kromě akčního děje a zvratů i hromady mrtvých. Lidé v této knize nemají dlouhou životnost (George R. R. Martin by měl radost). Dokonce i náhodní kolemjdoucí se během několika okamžiků mohou proměnit v zuhelnatělou mrtvolu nebo kaši kostí a krve. Nemilosrdné, ale celý příběh díky tomu působí nepříjemně reálně.

A kdo ví… Třeba ano.

Komentáře (0)