Všechno, co se může stát, se stane

recenze

Mám rád knihy, které při čtení nutí trošku procvičovat mozkové závity. A Temná hmota od Blakea Crouche takovou knihou je. Chytré sci-fi, ze kterého vás z přemýšlení možná začne bolet hlava, ale odměnou vám bude blažený pocit, jako byste pochopili kvantovou fyziku, mechaniku a navíc moderní filozofii dohromady.

Hlavním hrdinou Temné hmoty je Jason Dessen, který si žije svůj průměrný život učitele s manželkou a synem. Nemůžou si nijak vyskakovat, ale jsou celkem šťastní. I když Jason si občas v duchu nadává, že se kvůli rodině vykašlal na rozjetou rodinnou kariéru. Jeho ženu Danielu zase občas přepadne provinilý pocit, že kvůli rodině obětovala svůj umělecký talent.

Jednoho běžného večera však Jasona někdo přepadne a vpíchne mu do těla injekci s jakousi látkou. Když se Jason probudí, vše se zdá být v pořádku – jenže ve skutečnosti není. Jeho žena není jeho ženou, jejich syn se nikdy nenarodil. A on je podle všeho považován za nejgeniálnějšího fyzika století…

Ačkoliv se to může zdát jako splněný sen, Jason záhy zjišťuje, že to je spíš noční můra. Musí najít cestu zpátky do své reality. Do světa, kde sice není uznávaným géniem, ale je šťastný.

Hrozně mě bavilo, jak Jason navštěvuje různé alternativní reality. Svět, ve kterém došlo k jaderné válce, svět zasažený nemocí, ale i krásný čistý svět nebo záblesk světa, ve kterém vládla příroda místo lidí. Tyhle části jsem si užíval a autor podle všeho taky, protože je vidět, že mohl fantazii propustit naplno a stejně jako malíř vykreslit i ty nejmenší detaily na obřím plátně.

Nejlepší část je ale závěr. Nechci nic moc prozrazovat, ale Jason se musí vypořádat se svým úhlavním nepřítelem, jímž je on sám. A zkuste někdy překvapit sami sebe – je to zatraceně těžké!

Temná hmota je sci-fi thriller, který je občas až psychedelický, ale od začátku do konce nepřestává být zatraceně zábavný.

Před pár lety jsem tady na Databázi knih zhejtoval autorovu knihu Městečko Pines, kterou považuji za odfláknutou a přehnanou, takže jsem rád, že teď můžu napsat, že se Blake Crouch výrazně zlepšil a napsal knihu, kterou si moc rád přečtu znovu.

Komentáře (0)