„Slepá bábo, kam tě vedu? Do kouta. Co tam vidíš? Kohouta.“

recenze

Jarmila Pospíšilová není pro mě neznámou autorkou. Již jsem od ní četla dva romány, a to Kočku na plotě a Skořápky na vodě. Oba dva tituly byly krásné, a tak jsem věděla, že jdu na jistotu i se Slepou bábou. Tentokrát však autorka zvolila téma stalkingu a k tomu lehkou dávku napětí.

Zkušená advokátka Tereza má za sebou dvacetiletou praxi. Je možné, že někdo ze zhrzených klientů má na ni zlost a chce se jí pomstít? Někdo ji začne sledovat, později posílá i výhrůžné dopisy. Bude se stalking stupňovat? Co vymyslí příště? Kdo ji tak moc nenávidí? Kandidátů je opravdu hodně, je to taková pestrá směsice všech charakterů, u kterých nevíte, co od nich čekat.

Kniha mě chytla už od samého začátku. Nakonec jsem ji přečetla za jeden den, Byla napínavá tak akorát. Pachatele jsem ale neuhodla, i když jsem své podezření měla.

Charaktery postav byly příjemně propracovány, ale chyběla mi v nich jistá dávka emocí, větší pocit strachu. Autorka však mohla jít více do hloubky i s příběhem, přišlo mi, jako by se bála hlavní hrdince ublížit. Anebo to byl zkrátka záměr. Na jedné straně však titul nemá ambice, aby se stal mrazivým thrillerem, přesto v něm čtenář pocítí napětí i lehce naznačovaný strach, především v gradujícím finále, který mi obzvlášť líbil.

Autorka všechny postavy pečlivě charakterově popsala. Čtenář si tak udělá jasný obrázek o všech lidech, které se v knize objeví. Jarmila Pospíšilové také umí vystihnout atmosféru situací. Úvodní scéna v supermarketu byla vystřižená přímo z reálného života. Všechny pocity, které byly zmíněny při stání v nekonečně frontě u pokladny, jsem zažila taky.

Co může trochu při čtení zarazit, jsou poněkud zvláštně seskládané věty. Třeba tam, kde bych očekávala tečku, byla čárka a věta pokračovala dál. Další věcí, které jsem si všimla, byly pravopisné chyby.

I přes tyto drobné vady, má kniha svůj půvab a atmosféru. Čtenář se dozvídá také informace o osobním životě Terezy a o osudech ostatních protagonistů. Každý z nich byl jiný. Nejblíže mi byl osud mladého muže, který se musí starat nejen o své dva malé synovce, ale i o těžce nemocnou matku.

Pokud čekáte pořádně dramatický příběh, asi byste měli vědět, že Slepá bába taková není. Patří spíše k těm knihám, u kterých se příliš bát nebudete a spíše si u nich odpočinete. Je určena spíše ženám, ale pokud se do ní pustí i muž, nevidím v tom nic špatného. Mně se kniha líbila díky danému příběhu i stylu, jakým ho autorka podala.

Komentáře (0)