Vážka

recenze

Leila Meacham patří k těm spisovatelkám, které si libují v rozsáhlých románech. A i když jsou rozsáhlé, mají děj, které čtenáře jen tak nepustí.

Nejnovější kniha americké autorky Leily Meacham zavádí čtenáře do Paříže, kde v roce 1942 stále zuří válka. Začátek příběhu však nezačíná ve Francii, ale na druhé straně Atlantiku v Americe, kde se zformovala špionážní skupina s krycím názvem Vážka. Členové jsou mladí lidé z různých koutů země - tři muži a dvě ženy. Každý z nich v něčem vyniká, každý z nich má pádný důvod odjet z Ameriky právě do Paříže. Vážka - to je pět členů, kteří budou pro americkou OSS přinášet tajné zprávy týkající se nepřátel. Znamená to maximální obezřetnost, kdy špatný krok se trestá smrtí z rukou nacistů.

V příbězích, kde je více vypravěčů, je důležité, aby postavy nesplývaly dohromady. Bohužel mně se slily a měla jsem problém si zapamatovat jména tří mužských hrdinů. Avšak tentokrát mi to až tak nevadilo - pro mě to byl učitel, rybář a inženýr. Obě dívky, Victoria a Bridgette, byly snadno rozlišitelné. Victoria je úspěšná šermířka fleretu. Ve válce ztratila svého snoubence, který sloužil jako pilot u RAF. Je velice okouzlující a přitahuje nejedno mužské oko. Bridgette je vynikající módní návrhářka a talentovaná výtvarnice. Má však handicap - je malého vzrůstu, přesto je vysoce inteligentní.

Kniha je úžasně napsaná a čtivá od samého začátku. Autorka výborně popsala válečnou Paříž, její atmosféru i způsob života.

I když jsem z titulu maximálně nadšená, občas mi některé scény nepřišly jako reálné. Navzdory tomu, že skupina byla profesionálně vyškolena a patřila k těm nejlepším, v Paříži všichni udělali několik závažných chyb, za které by v reálném světě skončili na šibenici dřív, než by stačili říct Vážka. V příběhu tak měli ohromné štěstí.

Jako v téměř každé knize, i tady se objeví postavy záporné, ale občas mi připadlo, že si s nimi autorka nechtěla dál pohrávat a svým kladným hrdinům zdárně umetala cestičku. Mezi německými nepřáteli však naši hrdinové našli také spřízněné duše.

Ve vyprávění se vypravěči střídali po kapitolách v er-formě, což způsobilo vyšší napětí i možnost vidět věci jinak, nezainteresovaným úhlem pohledu.

Co se mi ale opravdu nelíbilo, byly hrubky. Zas až tak vynikající češtinář nejsem, abych hledala špatně umístěné čárky, ale ve slovech chyběly slabiky a byla špatně vyskloňovaná podstatná jména. Jedna až dvě chyby se dají snadno přehlédnout, ale tady jich bylo více než dost. Také netuším, jak zní kniha v originálu, ale český překlad mi přišel chvílemi kostrbatý a místy až příliš umělecky napsaný. Všechna tato negativa lehce zkazila dojem ze čtení. Ale naštěstí obsah knihy byl mnohem zajímavější než hrubky.

Vážka je skvěle napsaný román o přátelství, čestnosti a zradě a pro mě bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem v tomto roce přečetla. Určitě se bude líbit čtenářům, kteří mají rádi rozsáhlé romány či příběhy o válce. Autorka ale na tyto dramatické roky nahlíží jiným pohledem, knihu si tak mohou přečíst i ti, co válečné romány příliš často nevyhledávají.

Komentáře (0)