Ruta Sepetys je zkrátka sázka na jistotu.

recenze

Mlčící fontány (2020) / Podlavicí
Ruta Sepetys je zkrátka sázka na jistotu.
Troufám si tvrdit, že Ruta Sepetys je to nejlepší, po čem můžete v rámci YA sáhnout. Má totiž neuvěřitelný cit pro výběr témat a zasazení příběhů do historických událostí, které jsou čtenářům více či méně známé. Můžete se se mnou vsadit, že její knihy vámi zacloumají a nechají ve vás hlubokou stopu. Nejinak tomu je v případě novinky Mlčící fontány.

Tentokrát autorka příběh Anny a Daniela umístila do Španělska roku 1957, zvolila tedy období diktatury generála Franca. Ana, dívka z chudé rodiny, sirotek po rodičích, kteří byli označeni za nepřítele státu. Otec zastřelen, matka mučena a zabita. Říkáte si, co udělali tak hrozného? Chtěli si otevřít školu založenou na principu Montessori. Těžcí zločinci, co říkáte? Je vám tedy jasné, že Ana a její sourozenci to v tehdejším Španělsku neměli vůbec jednoduché a udržet si práci jako pokojská v luxusním hotelu pro zahraniční turisty pro ni bylo životně důležité, a to doslova. Daniel, syn bohatého amerického ropného magnáta a Španělky, vášnivý fotograf. Daniel je milý, ale velmi naivní mladý muž žijící pro své ideály. A tihle dva se potkají. Ana a Daniel. Dva naprosto odlišné světy.

Ruta Sepetys je naprosto skvělá vypravěčka – těch 530 stran prosvištíte, ani nevíte jak. Kniha má krátké kapitoly, které se navíc věnují střídavě jednotlivým postavám, což vás nutí číst dál a dál. Toto střídání vám totiž postupně poodkrývá různá tajemství a informace, jež si postupně skládáte dohromady.

Autorka se vždy velmi pečlivě věnuje rešerším, což čtenáři ocení, jelikož se díky jejím knihám nenásilnou formou dozvědí spoustu informací o historické době, do níž příběh zasadí. Tentokrát je to období fašistické diktatury ve Španělsku, o níž ví překvapivě málo lidí. Ruta Sepetys skvěle vykreslila atmosféru tehdejší doby. Postavila do kontrastu život Any a její rodiny, tedy vyvrhelů společnosti, s pohledem naivního amerického chlapce Daniela ze zámožné rodiny, který pomalu otevírá oči.

Novinkou pro mě byla docela výrazná romantická linka. Na to jsem z předchozích knih nebyla příliš zvyklá. Nebudu vám nic nalhávat, trochu mě to zklamalo, na druhou stranu chápu, že se tím příběh stal přístupnější dalším (novým) čtenářům.

Co mě ale rozpálilo do běla, bylo autorčino řešení posunu v příběhu zhruba ve ¾ knihy. Jako já byla skutečné napjatá, čekala jsem, co se bude dít, a ona udělá tohle? Jako vážně? Tím v mých očích příběh zkrátka klesl, byť zřejmě chápu, proč sáhla po této variantě.

Nicméně stále si stojím za tím, že Ruta Sepetys je to nejlepší, co žánr YA nabízí, a věřím, že Mlčící fontány budou velmi populární jako ostatní její knihy. Pro mne zůstává tou nej V šedých tónech.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Mlčící fontány recenze