Princezna v podsvětí.

recenze

V podsvětí (2015) / TerezaMondeková
Princezna v podsvětí.
Je jí čtyřiadvacet, je designérka, ráda nosí aspoň tři barvy najednou, miluje box a věci, které pro ni nejsou dobré, vystřídala spoustu chlapů na jednu noc, miluje smích a miluje... jeho. Greysona Kinga.

Melanie si vždycky přála muže, který by byl její milenec, ochránce a přítel. Jediné, co chtěla je najít toho pravého a být konečně šťastná. Našla ho. Našla chlapa díky, kterému může být sama sebou, když je s ním, tak se cítí naživu, může žít naplno, nedržet se zpátky, když je s ním tak cítí, že i na ní záleží, že i ona něco znamená, ale všechno nejde podle jejích představ.

Když je Greyson s ní, tak je Melanie šťastná, ale zároveň jí občas Greyson nahání hrůzu. Říká jí, že není dobrý člověk, že jí nepřinese nic dobrého a občas zmizí i na celé dny bez jediného vysvětlení.

Postupem času Melanie odkrývá tajemství, které před ní Greyson má. Zjistí, že jeho svět je plný vydírání, lží, temnoty, tajemství a mnohem horších věcí, které si Melanie neumí ani představit. Taky zjistí, že ani jejich první setkání nebyla náhoda. Melanie je na dně a neví, co má dělat. Jediný, kdo ji dokáže ochránit je Greyson, ale zároveň je to i člověk, který ji může zničit.



Ukázka:
„Jsi Melanie Meyersová Deanová," řekne mi tím hlubokým, sametovým hlasem. „Ten pár, co právě odešel, jsou tvoji rodiče. Jsi nádherná, pětadvacetiletá designérka. Ráda nosíš alespoň tři barvy najednou. Miluješ věci, které pro tebe ani nejsou dobré, a miluješ smích a miluješ -"
Tebe, křičí moje mysl.
Odmlčí se, jako by nenacházel slov. Dívá se na mě, jako by umíral žízní a já byla oáza uprostřed jeho pouště.
„Melanie," zašeptá chraplavě a pátrá v mé tváři po sebemenší známce poznání.
Natáhne se po mé ruce, pak si to ale rozmyslí. „Jsem Greyson King a jsem tvůj muž." Mlčky čeká a svírá ruku v pěst, jako by se snažil sám sobě zabránit, aby se mě dotkl.
Hrdlo se mi sevře přívalem emocí. Díváme se na sebe a on vypadá stále zoufaleji. Vykasá si košili z kalhot, vezme mou ruku a přitiskne si ji na kůži, pak mi s ní vyjede po své pevné teplé hrudi přes jizvu až ke kroužku v bradavce. Cítím pod rukou jeho kůži, jeho teplo. Nasávám ho do sebe. Pod dlaní mi buší jeho srdce. Buší stejně rychle jako moje. Vytrysknou mi slzy.
Slzy radosti.
Protože jsem v bezpečí. Nejsem sama. A zaplavuje mě láska. Láska k tomuto muži.
„Greysone," vzlyknu.
Roztřeseně se nadechne, jako by celou tu dobu ani nedýchal, pak mě políbí na oční víčka. „Vzpomínáš si na mě? Vzpomínáš, princezno? Víš, co dělám? Kdo jsem? Co pro mě znamenáš?"
Myšlenky mi v hlavě přeskakují jedna přes druhou. Utíkám od něj. Běžím k němu. Já a on.
Já a ON.



Melanie je taková... ta typická. Střídá kluky, ale jediné, co chce je najít toho pravého. Občas mi její rozhodnutí nebo chování sice nedávalo smysl, ale zase si myslím, že je pravda, že hlavního hrdinu nehodnotila jenom podle vzhledu. Přišlo mi, že s ním chce být, protože se v jeho přítomnosti cítila výjimečná a Greyson se tak k ní taky choval.

A Greyson... moc se mi lbí, že ho Katy neudělal jako boxera, tak jako to bylo v předešlých dílech. Tady se mi líbilo, že to nebyl přímo zápasník, ale syn mafiána, který měl jít v jeho stopách. Na Greysonovi se mi líbilo, že byl nebezpečný, ale dokázal být i něžný. Byl to člověk, který dokázal bez pocitu viny zabít, měl okolo sebe postavenou zeď, za kterou nikoho nepustil, ale i tak se k Melanii choval jako by byla jeho princezna.


Já knihy od téhle autorky prostě miluju. Líbilo se mi, že v téhle knize nebylo to klišé. Boháč a chudá holka, playboy a panna, oblíbený a neviditelná, král plesu a ošklivka. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že byla kniha tak úžasná, když to psala Katy Evans.

V knize byla spousta originálních nápadů. Moc se mi líbí, že autorka dává do svých knih pokaždé něco nového. Box, bipolární porucha, mafie, násilí, smrt... A ani u téhle knihy to nebylo jinak. Bylo to další úžasné pokrčování. Opravdu jsem začala číst a nemohla jsem přestat. V knize nechybělo překvapení, napětí, nebezpečí, láska, zvrat... Líbí se mi, že tady byl hlavní hrdina nebezpečný, že se ho všichni báli, ale taky se choval k hlavní hrdince opravdu jako k princezně. Byl k ní něžný a ochraňoval ji. Knize nemůžu nic vytknout.

Komentáře (0)

kniha V podsvětí recenze