Prima sestry stále baví
recenze
Pod lampou není vždy tma (2021) / Jarin.zvonSpisovatelka paní Alena Jakoubková je pro mě synonymem kvalitního čtení pro volné chvíle, kterých mám jako důchodce dost. Novinka „Pod lampou není vždy tma“ byla sázkou na jistotu. Nešlo totiž o moji první přečtenou knihu o sestrách Kláře a Gábině, takže jsem dopředu věděl, do čeho jdu, a měl jsem tedy oprávněný důvod se těšit.
V městečku Vlčice si připadám téměř jako místní obyvatel a jsem rád, že se některé postavy vyskytují v pokračování příběhu sester opakovaně a užívám si toho, že mohu nadále sledovat jejich osudy.
Nejsem žádný hospodský ani kavárenský povaleč, ale pokud bych měl tu možnost, stal bych „štamgastem“ v Gábinině kavárně. Ty perníčky s citronovou polevou, které prodává, mě opravdu lákají a sbíhají se mi sliny, jenom když o nich čtu. Jsem zvědavý chlap a je mi sympatické, jak se obyvatelé městečka Vlčice Gábině svěřují jako nějaké úsekové důvěrnici. Gábina je empatická, hosty kavárny vždy vyslechne a není divu, že se do její kavárničky klienti vrací. Ne nadarmo je její kavárna vyhlášena široko daleko.
Na Kláře jako chlap oceňuji, že se i po letech vydává skoro každý den na hrob svého manžela, který zemřel na misi v bývalé Jugoslávii záhy po svatbě. Je to krásné gesto lásky a úcty k manželovi a až jednou zemřu, doufám, že také moje žena mě bude na hřbitově s láskou navštěvovat.
To, že obě sestry nejsou marné, dokládá i skutečnost, že o ně mají zájem muži s postavením: právník a lékař.
Zdánlivě klidný příběh mapující život v malém městečku dostává detektivní náboj. Klára si totiž při jedné ze svých návštěv hrobu svého manžela všimne na hřbitově podezřelého neznámého muže, který položil kytici na zem u hřbitovní zdi a nikoliv na hrob, jak je běžné. Nakonec se zjistí, že tento muž je jeden z občanů, kterému zmizela manželka a nenašla se ani živá ani mrtvá – zmizela bez stopy. Proč se tam tento muž vrací? Má něco společné se zmizením své ženy?
Byť příběh obsahuje tuto detektivní zápletku, velkou část tvoří obyčejné dialogy o životě a je to spíše relaxační čtení než nějaké napínavé.
Paní Jakoubková nezklamala a já se hlásím mezi čtenáře dalšího pokračování osudu prima sester Kláry a Gábiny, které na sebe určitě nedá dlouho čekat.