Prima sestry stále baví

recenze

Pod lampou není vždy tma (2021) / Jarin.zvon
Prima sestry stále baví
Spisovatelka paní Alena Jakoubková je pro mě synonymem kvalitního čtení pro volné chvíle, kterých mám jako důchodce dost. Novinka „Pod lampou není vždy tma“ byla sázkou na jistotu. Nešlo totiž o moji první přečtenou knihu o sestrách Kláře a Gábině, takže jsem dopředu věděl, do čeho jdu, a měl jsem tedy oprávněný důvod se těšit.
V městečku Vlčice si připadám téměř jako místní obyvatel a jsem rád, že se některé postavy vyskytují v pokračování příběhu sester opakovaně a užívám si toho, že mohu nadále sledovat jejich osudy.
Nejsem žádný hospodský ani kavárenský povaleč, ale pokud bych měl tu možnost, stal bych „štamgastem“ v Gábinině kavárně. Ty perníčky s citronovou polevou, které prodává, mě opravdu lákají a sbíhají se mi sliny, jenom když o nich čtu. Jsem zvědavý chlap a je mi sympatické, jak se obyvatelé městečka Vlčice Gábině svěřují jako nějaké úsekové důvěrnici. Gábina je empatická, hosty kavárny vždy vyslechne a není divu, že se do její kavárničky klienti vrací. Ne nadarmo je její kavárna vyhlášena široko daleko.
Na Kláře jako chlap oceňuji, že se i po letech vydává skoro každý den na hrob svého manžela, který zemřel na misi v bývalé Jugoslávii záhy po svatbě. Je to krásné gesto lásky a úcty k manželovi a až jednou zemřu, doufám, že také moje žena mě bude na hřbitově s láskou navštěvovat.
To, že obě sestry nejsou marné, dokládá i skutečnost, že o ně mají zájem muži s postavením: právník a lékař.
Zdánlivě klidný příběh mapující život v malém městečku dostává detektivní náboj. Klára si totiž při jedné ze svých návštěv hrobu svého manžela všimne na hřbitově podezřelého neznámého muže, který položil kytici na zem u hřbitovní zdi a nikoliv na hrob, jak je běžné. Nakonec se zjistí, že tento muž je jeden z občanů, kterému zmizela manželka a nenašla se ani živá ani mrtvá – zmizela bez stopy. Proč se tam tento muž vrací? Má něco společné se zmizením své ženy?
Byť příběh obsahuje tuto detektivní zápletku, velkou část tvoří obyčejné dialogy o životě a je to spíše relaxační čtení než nějaké napínavé.
Paní Jakoubková nezklamala a já se hlásím mezi čtenáře dalšího pokračování osudu prima sester Kláry a Gábiny, které na sebe určitě nedá dlouho čekat.

Komentáře (0)

kniha Pod lampou není vždy tma recenze