Křesťanství, manželství i vražda v jednom

recenze

Vždycky si říkám, o čem ještě může pan Vondruška napsat, když je už podepsán pod takovou spoustou knižních děl, z nichž řada prošla mýma rukama a co víc – musím uvést, že všechna byla skvělá, a k některým jsem se už dokonce vrátil.
Ale zdá se, že studnice nápadů k literární tvorbě je u pana Vondrušky nevyčerpatelná, což mu přeji a závidím současně.
Jako usedlík mám rád také návraty ke stejným tématům. Do Prahy v době panování Ferdinanda I. Habsburského se autor vrací už po čtrnácté, je to totiž 14. díl série.
Jakožto praktikující katolík oceňuji u Vondrušky odkazy na věci, které s katolickou vírou či křesťanstvím souvisí a mohou být přínosem nejen pro věřící lidi. Například zmínka o knize „Zrcadlo manželství v nově přeložené a u Jana Severina mladšího vydané“. Poučení a příběhy, které by měly pomoci lidem, aby jejich manželství byla spokojená a šťastná. Kniha dále obsahovala praktické rady, třeba jak nakládat s penězi, aby se dům nezadlužil či jak vařit, aby byl muž spokojený. Já sám pokládám spokojené manželství, dobrou kuchyni, stav bez dluhů atd. za velmi důležité faktory. Kolik je dnes nešťastných manželství? Rozvodů? Kolik zadlužených?
Kdo nemá dobrý příklad v rodině a nemá se to kde naučit, tak tomu by se taková kniha v update verzi určitě hodila i dnes.
Rodina je základ a tyto zásady platí i bez ohledu na víru či náboženské vyznání.
V díle mě zaujal též výrok, že po opravdové víře horovali hříšníci a zákon oslavovali ti, kteří ve skutečnosti páchali zločiny. Tato myšlenka hodně svědčí o dané době.
Aby příběh nebyl nuda, tak i v této knize si přichází na své mord. V souvislosti s vyšetřováním se objeví jména Jiří Adam z Dobronína, Petr Korec a také jeho žena Rozárka. Vondruška uvádí na rovinu fakta, jako že se Rozárka s Jiřím Adamem seznámila během jeho pátrání v Plzni a vstoupila do jeho služeb spolu s Petrem Korcem, pomáhali při vyšetřování oba. Rozárka přispěla k odhalení zločince a byla na to pyšná.
Jelikož používám v běžné mluvě i naše valašské výrazy, potěšilo mě, že i postavy v knize používají slova jako třeba „šanovat“. Mám rád tato slova.
Po přečtení této knihy prohlašuji: „S panem Vlastimilem Vondruškou na věky!“

Komentáře (0)