Před vrahem není kam utéct!!!

recenze

Nevítaný host (2019) / katule1992

Mistrně nečekaných zvratů a šokujících odhalení Shari Lapena přichází ve svém prozatím posledním románu Nevítaný host s něčím úplně jiným. Autorka se ve svém třetím titulu nechala inspirovat klasickými detektivkami, jež známe například z pera anglické autorky Agathy Christie. Podařilo se autorce připravit stejně napínavé prostředí jako královně zločinu?

Do odlehlého venkovského hotelu Mitchell se pomalu sjíždí skupinka různorodých hostů, jež si vybrali tento hotel z rozdílných důvodů. Někdo si chtěl odpočinout od každodenní rutiny, pobýt se svým milencem daleko od všech, oslavit svoji lásku, psát knihu, zachránit upadající manželství či si užít několik málo chvil bez připojení k wifi. Tak či tak ani jeden z nich v tu chvíli ještě netušil, že přijíždí do jámy lvové a již brzy bude odstřižen nejen od veškerého kontaktu s okolním světem, ale také elektrického proudu uprostřed vraždící hotelové mánie, kde je odkázán každý sám na sebe.

Děj je střídavě vyprávěn z pohledu hlavních hrdinů ( což jsou v tomto případě všichni ) v přítomném čase oblíbenou er-formou. Příběh se tak k nám dostává prostřednictvím kamarádské dvojice Gwen a Riley, manželského páru Henryho a Beverly, snoubenců Dany a Matthewa, mileneckého páru Lauren a Iana, obhájce Davida, spisovatelky Candice a majitele hotelu se synem Jamese a Bradleyho. Pro začátek velké množství postav, které se tak nějak mísí dohromady, ale poměrně rychle se orientujete, kdo je kdo a kdo ke komu patří.

Shari Lapena se již v předešlých knihách představila coby přímočará autorka jednoduchých vět, spojení a stylem bez zbytečných odboček a ozdobných vět, což dodržela i v tomto případě, za což jsem velmi ráda. Díky tomu se mohla plně soustředit na lineární vyprávění celého příběhu a díky čemuž přesně víte, co se v jaké chvíli děje. Někomu možná toto přímočaré psaní nebude vyhovovat, ale ve srovnání například se severskou detektivkou jde o příjemnou změnu, která se k příběhu o uzavřené skupině prostě hodí.

Po krátkém představení hostů a jejich životních osudů se příběh nese v odpočinkovém a uklidňujícím duchu zimního zasněženého hotelu a krásného luxusního prostředí. Vše působí takřka dokonale. Naneštěstí tento klid neměl trvat příliš dlouho. Hned první noc dojde k hroznému neštěstí a na schodišti je nalezeno tělo nádherné Dany, Mathhewovy snoubenky. Zprvu se zdá, že uprostřed noci zakopla a upadla na schodech. Velmi brzy si ale obhájce David všimne podezřelého zranění na hlavě, jež neodpovídá pádu. Když je ve stejný den nalezen další z hostů mrtvý, je již všem jasné, že vrah je jeden z nich.

Zde ve srovnání s předešlými knihami, jak jsem již psala v úvodu, se nechala autorka inspirovat klasickými detektivkami ve stylu Agathy Christie. Proto před námi stojí malá skupinka lidí odříznutá od světa. Atmosféra se postupem času dá doslova krájet a paranoia na sebe nenechá dlouho čekat. Tu zoufalost a bezmoc doslova cítíte z každého slova a stále zkracující se odstavce svižně posunují děj směrem k finále knihy.

Přestože je popis postav jednoduchý, můžeme říci až plochý, skvěle se hodí ke krátkému jednoduchému ději a průběhu celé knihy. Přeci jen přespříliš složité charaktery postav potřebují větší prostor a zde na ně nebylo místo. Na druhou stranu postavy v mé oblíbené detektivce od Agathy Christie - Deset malých černoušků také nenesou známky nějakého postupného vývoje jak bývá u detektivek zvykem a přesto vše do sebe krásně pasuje.

Rychle ubíhající děj se v momentě opětovného připojení k okolnímu světu a příjezdu policie ještě více zrychlí a vy nevíte co dříve sledovat. Místy mi to to až přišlo, jako kdyby to autorka chtěla mít co nejdříve za sebou, což byla velká škoda. Trochu mi to zkazilo celkový dojem z velmi povedeného pokusu o klasickou britskou detektivku. Závěr tak nebyl šokující, jak je u autorky zvykem, ale spíše pouze překvapujícím a pro mě možná trochu zklamáním. Přesto si autorka opět ponechala menší eso v rukávu, které jak určitě chápete nemůžu prozradit.

Nevítaný host je úplně jiný autorčin počin než předešlé dvě knihy, což je pro mě příjemným zpestřením ve stále vznikajících vyvražďovačkách. Velmi oceňuji autorčinu snahu o přiblížení ke královně detektivek a budu moc ráda, pokud se o to bude snažit i v dalších knihách. Proto nevítaného hosta doporučuji milovníkům klasických britských detektivek a jednoduchých zápletek.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---