Pražské jaro

recenze

Moje dovolená končí, nicméně má knižní pouť neskončí nikdy. Tedy až jednou skončím i já. A i tehdy, kdo ví, jak obsáhlá asi bude nebeská/pekelná knihovna?

No, ale zpátky k mému nejnovějšímu úlovku. Už jsem byla docela unavená ze všech těch mrazivých thrillerů a fantastických příběhů, že jsem sáhla po něčem trochu prozaičtějším. I když jak se to vezme, Pražské jaro od Simona Mawera, autora velice úspěšného Skleněného pokoje, rozhodně není takové to oddechové, bezduché čtení k vodě.

Moje první setkání s Mawerem zprvu vypráví dva příběhy. Prvním je Samuel Wareham, britský diplomat, který byl pro svůj zájem o slovanskou kulturu a vystudovanou rusistiku přidělen do Prahy, a který se zblízka zajímá o formování studentského programu Socialismus s lidskou tváří. Tehdy potkává českou krásku Lenku, jejíž nelehký osud ji přiměl stát právě na této straně barikády. A v tu chvíli je Samuelova britská upjatost tatam.

Lenka je svobodomyslná, lehkovážná, uvolněná – přesný opak britských žen. A to Samuelovi absolutně učarovalo. Je do ní až po uši zamilovaný.

Druhou dějovou linií je pak příběh dvou studentů z Oxfordu, přátel, někdy i páru – Eleanor a James mají prostě komplikovaný vztah. Nicméně se rozhodli, že podniknou dobrodružnou cestu stopem po Evropě. Jejich cesta je nelehká, stejně jako jejich vztah. Vždy ale, stejně jako jejich vztah, přinese něco nového, nepoznaného a často krásného.

Eleanor je ale duší i srdcem revolucionářka, a tak jí nestačí jezdit po otevřené Evropě, ale chce taky poznat místo, kde se právě teď tvoří dějiny. Kde si na revoluci nehrají, kde studenti vsází všechno na jednu kartu. Vyrazí tedy spolu na strastiplnou cestu do Československa, aby zažili Pražské jaro.

A tehdy se osudy našich čtyř postav propojují. Může za to štěstí i diplomatické schopnosti Samuela, že se nakonec všichni čtyři ocitají uprostřed historického dění, které na desítky let ovlivnili tvář Evropy a život lidí ve východním bloku.

Jak jsem psala v úvodu, rozhodně nejde o prostoduché letní čtení. Mawer si pro příběhy svých hrdinů vybral složité období československých dějin a leč to není krajan, vše zvládl s přehledem. Na pozadí vyprávění líčí veškeré dobové události, nezapomíná ale ani na drobné detaily a odkazy na českou (československou) kulturu.

Až s mrazivou přesností a obrazností líčí příjezd armád Varšavské smlouvy, kdy spolu s hrdiny i čtenář zažívá tu směsici neuchopitelných emocí. Mluví o Kafkovi, Golemovi, a nebere si servítky, když nás přirovnává ke Švejkovi.

Pražské jaro je smyšlený příběh čtyř lidí zasazený do reálné doby. Mawer předkládá naši historii očima britského pozorovatele a zároveň tak přibližuje Československé dějiny západu.

Komentáře (0)