Rakvář

recenze

Rakvář (2019) / Morsie
Rakvář
Po kratší čtecí pauze, která mi připadala jako věčnost, jsem si musela spravit náladu a rychle jsem se vrhla a první knížku, co mi ležela v knihovně. Dobře, nebylo to úplně tak náhodné, moje šedá kůra mozková toužila po nějaké detektivce, thrilleru, prostě pořádných záhadách a napětí.

A Rakvář byla jasná volba. Každý, kdo má alespoň maličký kousek temnoty ve své duši, by si knížku s tak pěkným názvem přece nechal ujít.

Každopádně pěkným názvem a obálkou to rozhodně nekončí. Rakvář má všechno, co dnešní milovníci thrillerů vyžadují, a k tomu ještě pár dalších es v rukávu.

Hlavní příběh pak začíná jedním horkým dnem a pohřbem muže, na kterého Florence Loveladyová nikdy nezapomene. A rozhodně to není jen proto, že díky němu si udělala u policie jméno a odstartovala tak její kariéra, ale hlavně kvůli ohavnostem, které Glassbrook za svého života napáchal.

Zdál se jako počestný muž, zručný truhlář, výrobce rakví a majitel pohřební služby. Jenže své dny si v poklidném anglickém městečku krátil únosy dětí a jejich následným pohřbívaní ve svých rakvích. Zaživa. A jako jakýsi svůj podpis, který mají psychopati v oblibě, přidával do rakve ke svým obětem sošku jejich předsmrtné podoby.

Jo, Larry Glassbrook je takový sympatický chlapík, jakého chcete za souseda.

Ale to všechno se stalo před třiceti lety. Florence komplikovaný případ vyřešila, pročež u svých kolegů v popularitě ještě klesla, a Glassbrook je teď konečně mrtvý. Kruh se uzavřel a ta bestie se konečně smaží v pekle.
Je opravdu parný den, Florence už to chce mít za sebou a vrátit se konečně domů. Jenže pořád má takový neodbytný pocit jít zpět do Glassbrookova domu. Možná ze sentimentu. A možná je za tou touhou šestý smysl?

Návštěva toho domu ovšem Florence nepřinesla finální usmíření, ve které snad doufala, definitivní tlustou čáru za jejím prvním případem. V tom domě našla další sošku. Sošku s její podobou.

A tady to opravdu začíná. Ty tisíce otázek, které explodují ve Florencině mysli. Zatkla tenkrát nesprávného? Ale Larry se přiznal. Jedná se tedy o napodobitele? Nebo jen něčí hodně zvrácený žert?

Všechny instinkty Florence napovídají, že to žádná sranda není. Je v nebezpečí. Obrovském. A není v něm sama. Její syn se pohřešuje.

Tohle byla pořádná dávka emocí, hmatatelných popisů, vjemů, napětí, záhad a hrůzy. Rakvář je po čertech povedený příběh, který vám nedá spát a pořád vám pokládá nové otázky. A i když jsem byla trochu skeptické k té nadpřirozené části knihy, nakonec mě způsob, jakým to Bolton pojala, velice potěšil. Žádné velkolepé magické rozřešení nečekejte, v Rakváři má hlavní slovo vždy logika a rozum.

Střídání časových rovin je pak velice osvěžující a zajišťuje čtenářovu plnou koncentraci. Tedy na mě to tak působilo. Užívala jsem si každé slovo a otáčela stránky jak zběsilá.

Rakvář je dost nevšední detektivka, která vám v tomhle zimním období zpříjemní sobotní odpoledne a nasadí nejednoho brouka do hlavy.

Komentáře (0)

kniha Rakvář recenze