Pohřešování, únos nebo vražda?

recenze

Nakladatelství MOBA jako svůj jubilejní třístý detektivní román v řadě Původní česká detektivka vydalo Sedmnáctku autorky Jitky Ludvíkové a rozhodně nechybovalo.

Musím se přiznat, že jméno autorky Jitky Ludvíkové bylo pro mě dosud neznámé. V databázi knih a na webu Moby jsem zjistil, že se jedná o její první knihu v dané sérii. Po několika románech z kategorie ze života a romány pro ženy, se jedná o autorčin třetí detektivní román. Rozhodně je však znát, že svému řemeslu rozumí a psát umí. Nedivil bych se, kdyby populární cyklus Původní české detektivky v budoucnosti obohatila dalšími knihami.

Kniha je oproti většině detektivek v tomto knižním cyklu skoro dvakrát tolik tlustá a pyšní se více než 400 stranami. Kupodivu se mi nestalo, že bych se na některé stránce nudil nebo měl potřebu text přeskakovat.
Román se čte dobře, je psaný svěžím jazykem, neobsahuje žádná opakovaná slova nebo zbytečnou vatu.

A o čem to je? Jak již název napovídá, ústřední postavou je Sedmnáctka, tedy sedmnáctiletá Martina Vaňková, která po hádce s otcem odejde z domova a zmizí. Nikdo neví, zda odešla dobrovolně, utekla z domova a někde se schovává nebo byla unesena.
Díky známostem Martininých rodičů s přítelkyní šéfa kriminálky dostává pohřešování prioritu a případu se ujímá kriminalista Pavel Matouš, kolegy přezdívaný Maty. Ten se pouští do vyšetřování a pomalu zjišťuje, že ztracená dívka mu není neznámá. S hrůzou zjišťuje, že on sám byl jedním z posledních lidí, kteří ji viděli živou a zdravou. Případ se rázem zamotává. Kriminalista si není jistý jestli on sám dívce něco neudělal. Z jejich rande si nic nepamatuje, protože posledních pár měsíců prožívá po rozvodu obtížné období. Nedokáže se s odchodem manželky (a dcery) smířit a utápí se v depresích, které léčí alkoholem. Neúspěšně. S myšlenkami na manželku nás častuje každou chvíli a po čase to začne být až otravné. Stejně jako jeho nepřetržité kouření a opíjení se při vyšetřování ve službě.
Dilema zda řádně vyšetřovat nebo od začátku mlžit visí ve vzduchu. Matouš se však rozhodne správně a jde po stopě, protože tutlat a mlžit se dá i potom...
Přes chmury a stesky se mu daří případ rozplétat a my postupně zjišťujeme všechny okolnosti, které vedly k pohřešování dívky. Odhalujeme vztahy v její rodině, poznáváme její nejlepší kamarádku, záhadného ctitele a další protagonisty celého příběhu. Autorka nás seznamuje s dalšími lidmi a jejich motivy, které mohly vést k možnému únosu, úspěšně nás navádí k chybným úvahám, podsouvá nám možné pachatele a teorie.
Pak přijde zvrat.
Pak další.
Vše se zamotá ještě víc a vy se znovu snažíte uhodnout, jak to vlastně celé dopadne. Víc již neprozradím...

Pokud bych měl knihu shrnout, pak ději, logice, atmosféře a napětí není co vytknout. Jak jsem řekl, román je dobře napsaný a čte se skoro jedním dechem. Přesto však není dokonalý.
Děj hezky v pozvolném rytmu plynule odsýpá ke svému cíli, nicméně v druhé třetině románu jsem měl pocit, že autorka se kolem třísté stránky zděsila, že se moc rozepsala. V té chvíli začne celý děj až nepřirozeně urychlovat, aby se dostala ke zdárnému konci. Najednou se odněkud objeví nová svědectví a důkazy, o kterých se často jen některý kolega letmo zmíní hlavnímu hrdinovi Matymu. Díky tomu se během chvilky celý případ vyřeší. Vedlejší dějové linie či situace jsou kvůli uzavření příběhu také jakoby násilně ukončeny.

Co se týče samotného zpracování policejního vyšetřování a práce Pavla Matouše jako kriminalisty Policie ČR, tak pro neznalého se jedná o hezky popsanou detektivní činnost, která však skutečné fungování a práci kriminálky české policie příliš nevystihuje.
Autorčin kriminalista Maty na mě působí spíše jako soukromý detektiv nebo policista z nějakého seriálu, což však čtenáři nemusí nijak vadit. Je to zkrátka univerzální kriminalista, který zpočátku vyšetřuje pohřešování, pak si k tomu přibere i vraždu či obchod s dětskou pornografií. To by se u P ČR, kde je pro každou problematiku jiné kriminalistické oddělení, asi nestalo.
Je to zkrátka takový pražský Colombo, který chodí jen za vybranými lidmi a vyslýchá je. Na sbírání stop a vyšetřování na místě činu má celou jednotku techniků, do terénu na hledání ostatních možných svědků jiné kolegy, na práci v databázích a u počítače svého kolegu. Ti to vše dělají sami od sebe a jemu sdělují už jen výsledky. Tohle zkrátka není česká policejní realita, nicméně toho si nejspíš běžný čtenář nevšimne. Ani netvrdím, že příběhu je to na škodu. Pořád je to reálnější, než když případy za policii vyšetřuje spisovatelka nebo obhájkyně s bývalým zločincem.

Závěrem mohu říct, že mně se příběh líbil a rozhodně ho mohu doporučit všem, nejen milovníkům detektivního žánru. Jitka Ludvíková, dle mého mínění, kvalitou svého románu zastínila většinu současné tvorby starších zasloužilých českých detektivkářů.

Komentáře (0)