Podívej se na sebe

recenze

Květy slunce (2019) 4 z 5

/ knihamouder

Rupi Kaur se vytasila se svou druhou knihou nazvanou květy slunce. Opět jde o soubor básní proložených autorčinými kresbami a navíc i jejími úvahami.

Kdo četl první knihu mléko a med, nebude jistě překvapen autorčinou otevřeností, tabuizovanými tématy a místy surovým textem.

Díky Rupi můžeme nahlédnout do jiné kultury, nevšedních tradic a pro nás nepochopitelného postavení žen ve společnosti.

První publikace byla velmi krátká. Poetka ji rozložila do čtyř hlavních částí a věnovala se těžkým tématům (znásilnění, alkoholismus,…), vášni, lásce, odloučení, bolesti, zradě, ale také objevení síly, klidu a především nalezení sebe samé.

Květy slunce se odebírají podobným směrem. Dílo má pět hlavních pasáží.

"jestli hledáš návod na to jak žít
říkala matka
když jsem jí vzlykala v náručí
vezmi si příklad z květin
v naší zahrádce
naučí tě
že i lidé
musí zvládnout
odumřít
vyklíčit
a vyrůst
aby mohli rozkvést"

V knize naleznete pocity spojené s ukončením vztahu. Jak už to u rozchodu bývá i Rupi se zabývá otázkami proč? a co kdyby? Ze stránek můžete cítit bolest, depresi a nechuť k čemukoli…

Následuje další segment, kde se autorka věnuje znásilnění, vyčerpání a snaze vyměnit smutek za radost.

I když je těžké na některé věci zapomenout, měli bychom se o to pokusit, protože tím ulevíme hlavně sami sobě.

"nech to být
nech to odejít
nech tomu volný průběh
beztak ti
na tomhle světě
nic nepatří
a nic nemáš zaručené

-jediné co máš jsi ty sama"

Někdy, když je člověku ubližováno, začne nenávidět sám sebe. To se stalo i Rupi. Naštěstí pochopila, že musí najít nejdříve cestu k sobě a poté bude schopna milovat ostatní. Když se konečně přijala, přišla i nová láska a pevný vztah. V této části se můžete dočíst o duševním rozpoložení, opoře, štěstí, sexu a dosažení vrcholu.

Poetka se věnuje i jiným tématům. Jedním z nich je imigrace a s ní spojené nesnáze (život v utečeneckém táboře, odkaz na kořeny, především na matku,…).

Mezi ostatními oblastmi naleznete kolonizace, odloučení, potrat, rodinu, přirozenost, rovnost, svobodu, pomoc slabším a odkaz na další umění (obraz Sohni Mahiwal od malíře Sobhy Singha z Paňdžábu, obraz Tanec od francouzského malíře Henriho Matisse, obraz Village scene od maďarsko-indické malířky Amrity Sher-Gil a obraz A short Tour and Farewell od francouzského malíře Raymonda Douilleta).

Jednotlivé úseky jsou v knize odděleny šedými stránkami. Opět v knize nenajdete velká písmena a interpunkční znaménka.

Pozoruhodné je napojení tvůrkyně na přírodu. Lidský život a jeho dílčí fáze přirovnává k důležitým rostlinným etapám. Inspiraci a sílu nachází ve slunečnicích a slunci.

Autorka zvolila jednoduchou ilustraci v černobílém provedení. I tak kresby věrně zachycují konkrétní pocity a situace.

Květy slunce mohu zařadit mezi velice zajímavou četbu, avšak osobně dávám přednost prvnímu dílu mléko a med. Autorku obdivuji za schopnost podělit se o své životní zkušenosti (veselé i smutné). Její dílo doporučuji mladé generaci, ženám s podobnými problémy, kterými si prošla i Rupi nebo těm, co hledají sami sebe a ještě se jim to nepodařilo…

"podívej se na sebe
a řekni si
s nikým bych tě nevyměnila

-děkuji ti"