Kdo pije potmě víno

recenze

Mé první setkání s autorem proběhlo nad krásnou poezií pro děti – Uspávánky. Nechala jsem se zlákat na další povedený kousek a vůbec nelituji.

Být princem nic bych neváhal
jal bych se přes ty řeky brodit
princeznu šel bych vysvobodit
černému muži bych ji vzal

Kdo pije potmě víno je soubor jedinečných básní, které vám nabídnou pohled do obyčejného poklidného života. Jde o jakési hodnocení ušlé cesty životem a odhad zbývajícího času.

Čas v díle hraje důležitou roli. Vracení se do minulosti, vzpomínání na dětství, ticho, úzkost či smrt jsou v knize důležitými tématy.

Tu ozvaly se kroky na chodbě
učitel vstoupil vešel beze tváře
jako by nebyl práh
a děti pozdravily mlčky
A protože už byly kdysi po smrti
žádné se bázní nezachvělo
Věděly všechny
že jedenkrát je málo

Dílo se dělí do čtyř částí: Zaklínání v předminulém čase, Tradidla, Na prázdné dlani kamínek a Pláč pro Hekubu.

Autor čtenáři poodhalí kouzelné události i místa, vážná témata, nekonečné ticho a smíření se s koloběhem života (plynutím času). Poslední úsek knihy je orientovaný na literární a historické náměty.

Zbroj jeho ulož do nebeské šatny
nechť jeho sedlo o hvězdy se dře
před rzí chraň meč ať nezaliská bláto
přilbu jež byla miskou bradýře

Jde o velmi příjemné čtení. Básně jsou velice sofistikované. Pokud se zabýváte vesmírem, samotným bytím a lidskou moudrostí, sbírka je určena pro vás.

Komentáře (0)