Pán prstenů: Návrat krále

recenze

Dostáváme se k poslední části příběhu o válce o prsten.
Co se týče děje, nebudu nic rozvádět, jelikož vůbec nevím, jak bych rychle shrnula všechny události knihy ani jejího začátku. Rovnou se tedy pustím do recenze.

Musím uznat, že to, jak byly příběhy jednotlivých skupin našich hlavních hrdinů propleteny do sebe, mě docela potěšilo. V druhém díle jsme totiž měli první část knihy o Aragornovi, Gandalfovi, Gimlim a Legolasovi, a až druhou část o Frodovi a Samovi.
V závěrečném díle nám to autor naházel všechno do sebe, což možná může znít nepřehledně, ale ve skutečnosti to pro mě bylo mnohem přijatelnější než v předešlém díle, kdy jsem se skoro celou první část knihy nudila. Tady ne - tady jsem chvíli byla s Aragornem, pak chvíli s Frodem, pak zase chvíli s Gandalfem atd... Působilo to na mě mnohem dynamičtěji.

Co by se týkalo stylu psaní, autor zůstal u stejného stylu jako v předešlých dílech - detailní a propracované popisy prostředí i myšlenek. Ovšem, konkrétně tady v tom díle bych to možná trochu ořezala, abych tak řekla. A to proto, že v knize je hlavním tématem onen konečný střet armád. Což znamená příprava k boji a boj. A tohle jsou zrovna věci, u kterých já osobně nemusím mít několikastránkové popisy.
Naopak u nejdůležitější chvíle knihy, což bylo zničení prstenu, jsem byla trochu zklamaná. Na to, jak všechno autor rozepisoval, tohle mi přišlo tak nějak rychle odbyté - asi jeden odstavec.

Ale když to nebudu tolik pitvat, kniha se četla dobře. Ne lépe, než jednička, ale lépe než dvojka. Bylo to fantastické zakončení příběhu, který, myslím, uchvátí mnoho a mnoho lidí.

Kdybych měla shrnout sérii jako takovou (i s Hobbitem), nazvala bych ji určitě velkolepou, živou, legendární... Tolkienovi se podařilo vdechnout život nejen postavám, ale i jejich historii, vztahům, politice. Dokázal vytvořit nejen zemi, ale řekněme svět, ve kterém nic nechybí. Jazyky, historie národů, nadpřirozené bytosti, jejich historie, magie, uspořádání mocností a tak dále a tak dále....
Jediné, co mě stále na tom všem trochu zaráží je vlastně celý základ příběhu. Prsten.
Když to řeknu hodně blbě, celá trilogie je vlastně o tom, jak někdo nese prsten přes čtyři země, aby ho hodil do sopky. Nechci tím dílo nijak znehodnotit, ale když se nad tím člověk zamyslí, je ten základ hrozně primitivní. Žádná tajemství, šokující odhalení, zrada... Takové ty věci, které by tomu příběhu daly větší šťávu... To mi v tom všem chybělo. Ale jak říkám - to nijak Tolkienův příběh neznehodnocuje. Možná naopak. Na základě pouhé cesty k Hoře dokázal vybudovat něco nezapomenutelného.

Čím si mě ale autor získal, byl jeho druh epilogu - tedy toho, co bylo po válce. To, jak se například Společenství prstenu loučilo, mě opravdu vzalo. Nějak jsem se do toho všeho dokázala vžít. Přátelé, s kterými projdete mnohým nebezpečím, nejednou bitvou a nevím čím ještě, už zřejmě nikdy neuvidíte, nebo ano, ale už se neuvidíte všichni společně. I to, jak život Froda šel v Kraji dál... Celé mě to tak nějak bralo za srdce.
Co mi na konci možná chybělo, byl nějaký epilog Legolase a Gimliho. Hrozně jsem si je totiž oblíbila a mrzelo mě, že jakmile se s Frodem rozloučili, už jsme o nich neslyšeli. Jako by prostě zmizeli. Raději bych věděla něco o nich než to, že Sam se oženil a měl dceru.

Jsem si jistá, že se k příběhům Hobbitů někdy vrátím a nechám se jejich světem pohltit znova.

CELÝ PŘÍBĚH DOPORUČUJI! I S KNIHOU O NALEZENÍ PRSTENU - HOBBIT.

Komentáře (0)