Pán prstenů: Dvě veže

recenze

Dvě věže (2006) / Veronica.Key
Dvě věže

Druhý díl trilogie Pán prstenů vypráví o tom, jak se dařilo každému členu společenstva, po jeho rozpadu. Nejdříve sledujeme cestu Legolase, Aragorna a Gimliho. A v druhé polovině zase cestu Froda a Sama...

Nechci začínat recenzi jinak, než tak, že napíšu, že Tolkien pokračoval ve vytváření úžasného světa přesně tak jako v prvním díle.
Bohužel si myslím - je to ale jen můj názor - že neměl knihu rozdělovat na dvě půlky, jenž každá z nich sleduje osudy jedné skupiny. Kdyby například byly dvě kapitoly o Aragornově skupině a poté dvě o Frodovi a Samovi, četlo by se mi to celé lépe. První část knihy byla zajímavá a celkově asi důležitější, co se týče nějakého hnutí ve válce, pro mě však velmi zdlouhavá. Chvílemi jsem se přistihla, že sice čtu, ale vůbec to nevnímám.
Co se mi na první polovině opravdu líbilo, byl návrat Gandalfa a s ním i jeho chytrost. Vždyť oni bez něj byli úplně v háji. Něco se dělo a nikdo jim nebyl schopen vysvětlit, co. To od příchodu Gandalfa nehrozilo. Většina kapitol s ním mě bavila. Bohužel kapitoly týkající se jen Smíška a Pipina mě naopak od knihy odrazovali.

Měla jsem z knihy smíšené pocity, ale pak přišla druhá půlka. Na scéně se opět objevil Frodo, Sam a dokonce i dlouho očekávaný Glum. Tam konečně jsme se dostali do prostředí, které mi přišlo napínavé a rozumně dlouhé.
Hlavně jsem byla zvědavá na plány zuboženého Gluma. Chvíli jsem si říkala, že se změní, že se stane Frodovým přítelem, pak zase naopak. No druhá polovina knihy prostě Bomba! :-)

Co se týče příběhu celé trilogie, o tom se rozepíši až u třetího dílu.

Komentáře (0)