Obyčejný člověk (u)smýkaný okolnostmi.

recenze

Šikmý kostel 2 (2021) / Lenka180
Obyčejný člověk (u)smýkaný okolnostmi.
Zatímco v prvním dílu knihy jsme mohli sledovat viditelný pokrok a zlepšování těžkého životního údělu horníků, druhý díl svým zasazením mezi roky 1921 až 1945 sliboval napětí a také smutek. Počet rodin, které autorka sleduje ve svém vyprávění, se rozrůstá a je tedy zřejmé, že každá rodina ponese jeden příběh, kterým budou ilustrovány osudy obyvatel daného prostoru. A tak se také stalo. Najdeme zde vzedmutý polský nacionalismus, jeho vznik na konci první světové války, potlačený v bojích o Těšínsko, a znovu objevený s Mnichovskou dohodou. Dále se setkáme s postupnou humilizací polského národa Němci v průběhu druhé světové války. V tomto ohledu jsou nesmírně zajímavé drobnosti, které román obsahuje: vyhledávání předků ke stanovení příslušné národnosti, lavírování mezi národní hrdostí a zachováním života či získáním lepší existence. Tolik detailů z každodennosti obvykle v knihách nenajdeme, o to si jich zde více cením. Dále se setkáme s českým nacionalismem, který se radoval ze získání "historického území", aniž by si všiml, že na něm žije naprostá většina polského obyvatelstva. Vzájemné křivdy mají trpkou příchuť, protože je zřejmé, že ani Poláci, ani Češi nejsou pouze oběťmi, ale nesou si i svůj podíl viny. A jsou tu také Němci a jejich pokus o nové uspořádání světa: nejprve nabubřelí a arogantní, později nebezpeční ve svém strachu z odplaty. A po válce znovu a znovu. Do těchto historických kulis jsou pak zasazeny osobní příběhy: poklidný rodinný život, hospodářská krize a její dopad na rodinnou pohodu a vzájemné vztahy mezi příbuznými, manželství podařená i vytrucovaná, milenci a naděje a zoufalství těch, kteří přežili i těch, kteří hledí do tváře smrti.
Domnívám se, že tento díl románu je výrazně kvalitnější než první. Autorka si pohrává s kompozicí a kvalitám románu to jen prospívá. Ocenila bych také snahu o objektivitu. Při čtení v žádné chvíli nestraníme žádné národnosti, z řádků na nás pohlížejí lidé, osobnosti, vlastnosti, nátura a pak až národnost a příslušnost k rase. A tak to je, nikdo navíc není jen černý nebo bílý a autorka to ve svém podařeném díle zdůrazňuje v každé kapitole. A co bude dál? Počkejme si na pokračování.

Komentáře (0)

kniha Šikmý kostel 2 recenze