... a vzpomínky mi pomáhaly žít

recenze

Protože mi Kaczorowkého biografie Oty Pavla byla pohlazením na tři zatažené a nevlídné večery, chtěla bych v této recenzi zůstat u těch malých dějin, těch, které prožívá jedinec a jeho rodina. Skutečně, kniha je laskavé vyprávění o životě rodiny Popperů, zejména tatínka Lea, ale také vyprávění o přátelství, které pomáhalo Pavlovým v dobách, kdy jim bylo těžce a ještě hůř. Bolestně jsem si uvědomila, že bez přátel by rodina nikdy nepřežila ani doby nacistické, ani doby, v nichž Ota Pavel zápasil se svou nemocí. Máme my dnes takové přátele? A co to množství úplně cizích lidí, u nichž Ota na svých toulkách prostě zaklepal na dveře a pak se k nim do jejich domu vracel a žil s nimi po mnoho dní i týdnů? Jaký byl, že si získal důvěru, a jací byli ti, kteří mu svou důvěru dali?

Kaczorowského text není odborným stylem, pohybuje se někde na pomezí mezi populárně naučným a uměleckým, způsobem psaní mi text hodně připomněl autobiografii Já, Asimov, která byla až dosud nejlepší biografií, kterou jsem kdy v životě přečetla.

Kaczorowki často líčí životní osudy rodiny přímo pomocí textů Pavlových knih. Pokud knihy neznáte, nepoznáte, kdy je text Kaczorovského a kdy Pavlův. Nepostupuje přímo chronologicky, jen téměř chronologicky. Fascinující je vyprávění o životě Lea Poppera, protože tak dobrodružný život by vydal na několik hollywoodských thrillerů. Stejně ohromující, ale tentokrát děsivé jsou popisy Otovy choroby a jejího vlivu na celou rodinu. To vše rámované úryvky z Otových knih, dopisů, vzpomínek přátel.

Kniha má ještě jednu linii, a totiž životní a umělecké osudy Otova nejlepšího přítele Arnošta Lustiga. Nikdy mě nenapadlo, že Ota Pavel, tak zvaný oficiální autor, měl tak blízké kontakty právě s Arnoštem Lustigem, který většinu svého života strávil na cestách a nakonec zůstal v emigraci.

Proč tedy číst Kaczorowkého text? Protože kniha přináší vhled do povahy Oty Pavla, do jeho vnitřního světa, do jeho touhy, nadějí a obav. V centru biografie je člověk a jeho běsi, nikoli Pavlovo dílo, o němž se ale v knize dozvíme dostatek, abychom chápali, jak Pavel tvořil, jaké byly jeho pracovní metody, kde a jak nacházel inspiraci. A navíc nás kniha pohladí na duši, což se hodí v každé době.

Komentáře (0)