O bohyni snů a městu jménem Pláč

recenze

Múza nočních můr (2019) / MilenneWaver
O bohyni snů a městu jménem Pláč
Když Lazlo poznal Sarai, věděl, že jeho život už nikdy nebude jako dřív. Ne, s ní u jeho boku. Ale všechno se změnilo. Toho dne, kdy Lazlo zjistil to, kým je. Kdy Sarai ztratila to nejcennější, co měla. Když se životy jich obou nenávratně propadly do rukou jiných. Přesto neztratili naději a pokračují v boji. Ale nečeká na ně nic hezkého. Nová hrozba se blíží a tentokrát ještě horší a děsivější než kdy dřív.

Někdy je hezké vidět, jak se hrdinové v knihách vyvíjí, ale v tomhle případě je to mnohem lepší naopak. Lazlo zůstává stále tím samým hrdinou, jakým byl na samotném začátku - trochu tichým, ale laskavým, odvážným a odhodlaným udělat cokoliv, aby ochránil své přátele a Sarai. A přesně to z něj tvoří dokonalého hlavního hrdinu, kterého skutečně jen tak někde nenajdete.

Naopak, velkou změnu si projdou především vedlejší postavy, ať už se jedná o samotnou Sarai, která prošla velkou životní změnou nebo sám Thyon, který se stal úplně jiným člověkem.

Pokulhávání nastává až v případě dějové stránky knihy. Zatímco ve Snílkovi neznámém, byl už od začátku určen hlavní cíl, kam by se měl děj ubírat, v pokračování je celý děj víceméně volnější a netočí se kolem žádné velké zápletky, jako byla v případě prvního dílu "záhada citadely a samotného města Pláče". A to nemusí zaujmout nebo bavit každého.
Také se tu střídá několik dějových linií. Jedna se samozřejmě zabývá současnou situací v Pláči a Citadele, ale druhá se zabývá temnější minulostí, která všem událostem předcházela. A je naprosto neuvěřitelné sledovat, jak se všechny části skládají dohromady, dokud pro čtenáře nevytvoří úplný obraz.

Jednou věcí si u téhle knihy ale můžete být jistí. A tou je ten neskutečně líbezný, pohádkový styl, kterým je tato kniha psaná. Je sice detailnější, pro někoho možná až zdlouhavý, ale pokud jste s tímto neměli problém u prvního dílu, v tom druhém se váš názor rozhodně nezmění. Je zkrátka neuvěřitelné, jak lehce si dokáže Laini Taylor hrát se slovy. A o to větší obdiv u mě má právě paní překladatelka, které se všechno to její kouzlo podařilo zachytit.

Jestli se vám první díl líbil, určitě neváhejte a pusťte se do čtení i toho druhého. Ač je dějově o něco slabší, nachází se v něm především vyplnění mnoha mezer z prvního dílu, ale i mnoho nezapomenutelných scén, které se vám vyryjí do srdce. Doporučuji!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Múza nočních můr recenze