Nespoutaná - Glennon Doyle

recenze

Knížka nespoutaná je plná emocí, intimních vzpomínek a citátů. Knížka nám ukazuje ženskost, feminismus. Vypráví o alkoholismu, o bulimii, nevěře a o spoustu dalších důležitých tématech, o kterých by se mělo více mluvit.
Podobnou knihu jako Nespoutaná jsem nikdy nečetla. Nikdy jsem neměla pocit, jako bych četla něčí osobní deník, jako bych četla o jeho nejtemnějších pocitech a obavách. Napsat svůj vlastní příběh a svěřit se s ním celému světu… To chce odvahu.
Kniha se nečte lehce. Není to jednohubka. A ani by být neměla. Témata, které autorka v knize rozebírá jsou hodně silná. Jsou hodně silná a člověk se nad nimi musí chvíli pozastavit, než může číst dál.
Čtení této knížky bylo pro mě velmi silným emočním zážitkem, autorka si nestěžuje, že k ní život nebyl fér a co ji všechno přivedl do cesty. Ne, o tom kniha nespoutaná není. Autorka ukazuje, jak se s tím Vším poprat, jak přijmout sebe samu, své tělo, jak se naučit mít ráda a naučit se naplno žít.
Přestože autorčina biografie v zahraničí měla úspěch, a i u nás koluje spousta pozitivních recenzí, mě se kniha nelíbila. Nebavila mě. Nedokázala jsem se do příběhu vžít. Četla jsem o citlivých tématech, ale nedokázala jsem se do příběhu vcítit. Nelíbil se mi styl psaní, těšila jsem se jen na to, až knihu budu mít za sebou.
Knížka Nespoutaná mi zkrátka řečeno nesedla a není to styl knih, ke kterým bych se chtěla někdy v budoucnu vracet, nicméně věřím, že si najde spoustu nadšených čtenářů, kteří příběh Glennon ocení více než já.

Komentáře (0)