Nádherná fantasie Ilky Pacovské

recenze

Naučte mě zabít draka (2018) / Tresť

Královna české fantasy sestoupila z trůnu a předala svým čtenářským dítkům již desátý výtrysk své nekonečné fantasie. Rozkošné, milující, krásné, přesto temné a nervy drásající. Víte, někteří vyrůstali s Harry Potterem. Lituju je, vyrůstat s Hankou, Sváťou a Rafanem je mnohem hezčí. Mnohem. A nutné dodat – vyrůstat se dá i v dospělosti.

Desátý díl fantasy série Sedmý smysl nevybočil z kvality, kterou Ilka Pacovská nastavila předchozími díly. Je to neuvěřitelně čtivé, nejde od knihy, a vůbec od celé série, odtrhnout oči, pozornost, svou vášeň pro knihy. Ilka Pacovská dala světu knih něco, co málokdo dokáže. Ten nádherný pocit, že jste uvnitř světa, který se rozpíjí na stránkách knihy. A u kterého až fyzicky bolí, když musíte od rozečteného příběhu odběhnout.

Hlavní part si v knize střihli Hanka se Sváťou. Rafana i Vrona protentokrát nechali hrát druhé housle. A o čem že se Ilka Pacovská rozpovídala? O rytířském klanu, který dovedl svět málem do války mezi draky a gryfy. Hanka se Sváťou budou mít za úkol dostat se do klanu rytířů a zjistit, co za magii jim pomáhá porážet draky. A pište si, že nervy vám potečou až ušima. Protože Ilka Pacovská příběh, už zase, podává tak, že nejste sto pochopit, jak to dělá. Ale že to dělá mistrovsky, to budete vědět po pár stránkách.

Ilka Pacovská se tváří, že tento desátý díl je skutečně posledním. A já sedím, rozhlížím se po světě a ptám se – proč? Tohle přeci nemůže skončit. Nikdy to nemůže skončit. Škaredá realita přeci potřebuje berličky útěků do světa knih, aby stála rovně. Aby se v ní dalo nějak nadechovat a těšit se. Vydání knihy ze série Sedmého smyslu je jako vánoce, když jsou vám čtyři pět let. Z obyčejného dne se celý svět přehoupne do bláznivého dobrodružství pohádek a příběhů a dárků, u kterých se tak nějak neovládnete a zalykáte se přívalem štěstí. Prostě to tak mám. S Ilkou Pacovskou to tak prostě mám. To se nedá nic dělat.

Přiznávám, že v mojí knihovničce má série Sedmý smysl čestné místo. Hned na očích, hned uprostřed, abych po něm mohla vždycky natáhnout ruku a vrátit se k hrdinům, kteří mě bez váhání vezmou mezi sebe a znovu a znovu mi převyprávějí své pohnuté osudy, plné zvratů a utrpění, ale zároveň přátelství a lásky a úspěchů a smíchu a radosti. Z celé duše tímto děkuji Ilce Pacovské, že mi vytvořila několik věrných přátel, kteří provázejí mou opuštěnou duši po světě.

Kdo jste ještě nebyli zasaženi Sedmým smyslem, neváhejte. Je to kouzelný kolotoč plný nádherných překvapení. A i to desáté zatočení mi nádherně rozjasnilo život.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---