Literárně vtipný klíč ke smyslu života

recenze

Mám ráda autora Josého Saramaga. Jeho styl vyprávění je zvláštní, těžko se na něj zvyká, ale jakmile do toku slov (a že to je sakra tok) zaplujete, prostě se vám nebude chtít na břeh. Pokud se ovšem nezačnete topit, což je u Saramaga docela dobře možné.

Absurdita na absurditu proložená obyčejným životem a hledáním komična u věcí, které tak nějak k smíchu nejsou a z kterých nutně vyjdete poučeni o tom, že jste nepoučitelní babralové. Ale to vše tak nějak mile a úsměvně. Kořenem knihy Putování jednoho slona je… slon Šalamoun. Slon, který putuje z Portugalska do Vídně jako dar šlechtice druhému šlechticovi.

„Královský tajemník okamžitě pochopil, že chovatel slona nepoznal krále, a protože situace nebyla vhodná pro oficiality, řekl, Výsosti, dovolte, abych vám představil šalamounova ošetřovatele, pane inde, představuji vám portugalského krále jana třetího, který vstoupil do dějin s přívlastkem zbožný. Pážatům nařídil, ať vlezou do ohrady a obeznámí znepokojeného mahuta s tituly a řády vousatého muže, jehož přísný pohled nevěstil nic dobrého. To je král. Ind strnul jako zasažený bleskem, načež učinil chabý pokus o útěk, jenže pážata ho chytla za cáry oděvu a dovlekla až k hrazení.“

Jak vidno, Saramago se s pravidly pravopisu příliš nepáral. Velká a malá písmena psal jak jej napadlo, přímou řeč neuvozoval, nerozlišoval, mlasknul ji přímo do vodopádu slov popisných a z vousatých pánů a nařasených dam si dělal nevhodnou legraci. Pak jsou tu odstavce. Saramago tak nějak proslul tím, že je nemá rád. Jeden odstavec na tři stránky? Jednolitý text? Cože? Kdeže? Vy mluvíte o Saramagovi, ne? No, je to tak. Pohodlné čtení to není. Ale překonáte-li se, dočkáte se diamantu. Literárního skvostu. No dobře, občas se v blyštivé kráse diamantové struktury Saramagovy tvorby objeví kal přitroublosti, kdy se komično snaží vyhnat do kolotoče praštěnosti až nevhodnosti, dětinskosti, by se až dalo říct, ale takové okamžiky jsou vzácné. Děkujeme pěkně, nákup nás stál pětapadesát korun.

Ale právě v té občas přitroublé komičnosti jednoho slona a jeho pouti po světě ukazuje Saramago svět lidský. Svět plný nízkosti, oplzlosti, primitivnosti a troubovství. Jo jasně, jsou tu i další věci, kterých je lidský svět plný, ale o těch neradno mluvit, o těch smí mluvit jen básníci. A to, prosím, za zavřenými a vypolstrovanými dveřmi reality bez reality.

Saramago mi tak tvorbou připomíná filmového režiséra Jodorowského (který se, mimo jiné, podílel na scénáři k legendárnímu komiksu Incal nebo Kasta metabaronů, které se řadí do zlatého fondu komiksu). Absurdní řeč filmu Jodorovského jako kdyby byla obrazovým potvrzením Saramagova literárního génia. Ač spolu nejspíš na tequile nikdy nebyli, jako kdyby si z oka vypadli. Tvorbou, nikoliv vzhledem.

Doporučit Putování jednoho slona? Ne každému. Není to běžné čtení. Jestli jste uvykli na detektivky severského typu, omlátíte tuto knihu náhodnému kolemjdoucímu o hlavu. Ale pokud sem tam rádi vyrazíte po neprošlapané cestičce, tu máte průvodce, s kterým nezabloudíte. Blbá kniha to není... když ji nečte blbý čtenář, dalo by se říci.

Saramago se pro svůj román o sloním putování inspiroval skutečnou událostí. Zhruba v polovině 16. století se totiž portugalský král Jan III. rozhodl vyslat přes celou Evropu slona indického, který předtím dva roky strádal v zapome... více

Komentáře (0)