Mezi hvězdami

Tulák po hvězdách
„Nicméně jsem takto oděn kráčel mezihvězdným prostorem, nadšen vědomím, že jsem se vydal na velkou dobrodružnou pouť a že na jejím konci najdu všechny kosmické vzorce a objasním si nejzazší tajemství vesmíru. V ruce jsem držel dlouhou skleněnou tyčku. Bylo mi uloženo, že se musím koncem této tyčky dotknout každé hvězdy, kolem které půjdu. A věděl jsem s naprostou jistotou, že kdybych vynechal jen jedinou hvězdu, byl bych uvržen do nějaké nesmírné propasti nepředstavitelného a věčného trestu a viny.“


Vyprávění nás zavádí do věznice v San Quentinu, kde si odpykává trest nevinně odsouzený profesor agronomie Darrell Standing. Aby unikl z mučivého sevření svěrací kazajky, naučí svou mysl odpoutat se od těla a navrací se do dávno prožitých minulých životů.

Od Jacka Londona jsem četla Bílého tesáka - klasiku, kterou zná snad každý. Jak jistě víte, jedná se o dobrodružný příběh pojednávající o osudech křížence psa a vlka - kniha se mi tehdy líbila, proto jsem se rozhodla přečíst si další dílo od tohoto autora.

Kdybych měla Tuláka zhodnotit jako celek, určitě je to kniha velice originální (nevzpomínám si, že bych někdy četla něco podobného) a do jisté míry zvláštní (což není to správné slovo, ale nevím, jak jinak to vyjádřit) - to proto, že vlastně po celou dobu čtení nás provází myšlenka smrti.

Mnoho částí se odehrává v samovazbě, kde je Darrell Standing nucen trpět hrubé jednání dozorců, kde tráví nekonečné hodiny ve svěrací kazajce a dokonce pomocí klepání na zeď komunikuje s ostatními vězni. Právě tyto scény z cely mě bavily nejvíce, četly se skoro samy. Darrell zde také často rozjímá o nesmrtelnosti ducha, o tom, že tělo je pouhá schránka, která smrtí zaniká, ale duše žije dál - tyto úvahy mě zaujaly nejvíc. Během nich jsem si uvědomovala neuvěřitelnou sílu příběhu, přinutily mě zamyslet se nad možností, že něco jako reinkarnace opravdu existuje.

Jakmile se Darrellovi podaří opustit tělo, jeho duch putuje časoprostorem myriády let zpátky a my tak máme možnost přenést se například do doby ukřižování Krista, prožít dlouhé roky na pustém ostrově nebo nahlédnout do života malého chlapce v Mountain Meadows. Náhledy do minulých životů se mi četly hůř, mnohdy jsem se nemohla ponořit do děje (snad jen pobyt na ostrově byl napsaný poutavě) a proto jsem se téměř pokaždé těšila na návrat do věznice.

Co mě doslova "posadilo na zadek", byla Darrellova nezlomná vůle, kterou nikdo nedokázal pokořit. Kolik hodin musel prožít sešněrovaný tak silně, že životní funkce musely jít stranou, s jakou grácií odporoval dozorcům... Neumím si představit, že bych byla na jeho místě - myslím, že málokdo by tohle vydržel.

Nebylo pro mě jednoduché knihu ohodnotit. Pasážím z vězení bych dala pět hvězd bez rozmýšlení, zatímco ty z putování mi přišly zdlouhavé, až nezáživné (neříkám, že všechny, některé byly zajímavější). Už jsem byla rozhodnutá dát knize tři hvězdičky, pak jsem si ale řekla, že si tak hluboký příběh zaslouží víc.

Abych se dopracovala k nějakému zavěru - určitě je dobré si knihu přečíst. Názory čtenářů jsou různé, někoho také více zaujaly scény z vězení, jako mě, někoho naopak minulé životy, jiného bavila celá kniha... Inu, každý máme jiný vkus. :)

autor: kiki11 · 06. srpna v 13:10 · přečteno 268x

Komentáře (1)

bara9550
15. srpna

Já jsem z knihy byla hrozně nadšená, četla jsem ji k Maturitě - potom co jsme Jacka Londona probírali - a krátké nahlédnutí do dějové linky Tuláka po hvězdách mě učarovala. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bavila mě i když je pravda, že některé pasáže z "jiných" životů pro mě byly také trošku zdlouhavé.
Nicméně bych jí určitě doporučila dál - na seznam každého vášnivého čtenáře.