Když láska bolí

recenze

„Podle jedné legendy žije na světě pták, který zazpívá jen jednou za život, sladčeji než jakékoli jiné stvoření na této zemi. Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá trnitý strom, a neustane, dokud ho nenalezne. Potom se v těch nehostinných větvích rozezpívá a na nejdelší a nejostřejší trn se nabodne. Umíraje se vypne ve smrtelných mukách a krásněji než skřivan či slavík zazpívá jednu jedinečnou píseň, za kterou zaplatí životem. Ale celý svět zmlkne a naslouchá a Bůh na nebesích se usmívá. Neboť to nejlepší se vykoupí jen velikou bolestí… Alespoň tak praví ona legenda.“


Příběh se zprvu odehrává na Novém Zélandě, později se však přemísťuje na farmu Droghedu v Austrálii, kde obyvatelé vedou nekonečný boj s dotěrnými mouchami, všudypřítomným prachem a spalujícími vedry.

Hlavním tématem knihy je zakázaná láska krásné Meggie Clearyové a kněze Ralpha de Bricassarta, za níž oba po celý život draze platí a která musí být vykoupena bolestí stejně, jako nejkrásnější zpěv ptáka v oné legendě. Mimo tyto dvě postavy se setkáváme s dalšími členy Clearyovic rodiny, kteří jsou nuceni čelit nástrahám osudu, nemilosrdným přírodním živlům i smrti.

Už je to nějaký ten pátek, co jsem viděla seriál, který jsem si ihned zamilovala, a díky němu se rozhodla přečíst si i knihu. Když se mi před několika dny dostala do rukou, neváhala jsem a hned se do ní pustila. Jelikož je příběh psán nesmírně poutavým jazykem, okamžitě jsem se do něho ponořila a bylo pro mě téměř nemožné se od něho odtrhnout. Autorka bohatě popisuje přírodu a vnitřní pochody postav, což vůbec nepůsobí nudně nebo zdlouhavě, jak by se mohlo zdát, naopak, její květnatý styl psaní člověka nutí číst dál a umožňuje mu co nejlépe si představit situaci.

Možná se Ptáci v trní na první pohled jeví jako bezduchá červená knihovna nenabízející nic, co byste už dříve nečetli, ale zdání klame. Jedná se o příběh s neobyčejnou hloubkou, který není jen o lásce, ukazuje nám mimo jiné i drsnost života a nevyzpytatelnost osudu.

Kniha se dělí na sedm částí. Každá je pojmenována po jedné z postav, z jejíhož pohledu je tato část napsána, a čtenář má tak možnost nahlédnout jí do mysli.

Ačkoli jsem věděla, jak to dopadne, musela jsem číst dál a navzdory šílenému počtu stran jsem knihu přelouskala za čtyři dny (s tím, že jsem celý volný čas četla), ale zkrátka jsem nemohla přestat. Opravdu mě ten příběh chytil za srdce a jednoznačně ho řadím mezi své oblíbené.

Komentáře (0)