Město špionů

recenze

Ani nedokážu popsat, jak moc jsem se těšil na to, až vyjde kniha Čas zrádců - Cambridgeská pětka od autorky Hannah Coler. Už je to docela dlouho, co jsem četl kvalitní špionážní román. A zdálo se mi, že podle anotace by tato kniha mohla mít vše, co od pořádného špionážního příběhu očekávám. A jsem moc rád, že má očekávání byla naplněna.

V první řadě musím pochválit to, v jaké rovině se vyprávění pohybuje. Důležitou roli zde má totiž historie, politologie a svým způsobem i ekonomie. Tato kombinace je přesně dle mého gusta a navíc je z vyprávění znát, že autorka se v těchto oblastech velmi dobře vyzná, takže už tohle pro mě byla záruka kvality. Dále musím pochválit i výběr hlavních postav. Hunt, Jenny, Stef, Georgina a Denys. Bývalí spolužáci, kteří mají mnoho společného. Některé záležitosti jsou však opředeny závojem tajemství... A ještě jedna věc je na knize skvělá: právě ty nejméně viditelné postavy mají nejzásadnější role. Přesně jako špioni. Místy byly dějové zvraty opravdu nečekané a já vám doporučuji jednu věc: nepodceňujte ženy! Tajná služba už dávno nepředstavuje čistě mužský svět...

Jednou z nejdůležitějších postav je profesor Hunt: jeden z nejslavnějších historiků Velké Británie, který se zabývá politickými dějinami. Svou pozornost orientuje především na diktátory a jejich myšlenkové pochody. Díky tomu se jeho cesta zkříží s německou studentkou, která pracuje na disertační práci o sovětských špionech (zaměřuje se především na Kima Philbyho, jemuž jeho zradu Britové nikdy neodpustili). A kdo jiný by měl její práci vést než právě Hunt?

Chcete napsat životopis a o to by se nikdy neměl pokoušet někdo, komu ještě nebylo čtyřicet. Ještě těžší je žánr špionáže. Špionážní příběhy jsou zábavné v románech, ale jejich vědecké zpracování je prakticky nemožné. Vlády mají svá tajemství, která ale musí dokumentovat, a pak jednou, po třiceti nebo padesáti letech, doba utajení skončí. Tajné služby tyhle lhůty nemají. Nedokumentují fakta pro budoucí generace, naopak je co nejlépe a co nejdéle ukrývají.

Hunta jsem si vůbec oblíbil. Má za sebou poměrně bouřlivé mládí, je ironický, sarkastický a ačkoli ve svém oboru je kapacitou, v soukromém životě je považován za ztroskotance. Dlouhodobé vztahy pro něj nikdy nebyly tím pravým ořechovým a budou-li z jeho dětí úspěšní lidé, určitě to nebude jeho zásluha. Přesto jeden z jeho bývalých vztahů ovlivnil jeho život mnohem více, než sám tuší...

Už by vám mělo být jasné, že právě Hunt je v tomto špionážním románu klíčovou a kontroverzní postavou s nekonvenčními metodami. Ve spojení s ním dochází k událostem, které jsou více než znepokojivé. A v souvislosti s tím se objevuje zásadní otázka: je viníkem nebo pouhou obětí? Jak moc je zapletený do událostí, ke kterým došlo?

Jednu věc knize nemohu upřít: je neskutečným způsobem čtivá. Zároveň je velmi dobře propracovaná a mohu říct, že autorce se podařilo vytvořit jednu z nejlepších zápletek, jaké jsem kdy v knihách četl. A i když jsem si myslel, že už odhadnu, jak bude příběh pokračovat, autorce se podařilo nevídané: vytáhla další eso z rukávu a já jsem byl překvapen, jak se to zase všechno pěkně zkomplikovalo!

Komentáře (0)