Málem není hezké slovo

recenze

Jack málem řekl své nejlepší kamarádce, že ji miluje. Málem také získal novou lásku, která se pro něj stala vším. Alespoň do chvíle, než zemřela. Protože tehdy se Jackův život přetočil vzhůru nohama. Doslova. Vrátil se zpátky v čase do doby, kdy se poprvé s Kate uviděl a získal další šanci ji zachránit. Jenže, jak se nakonec ukazuje, i když máte schopnost cestovat v čase, zachránit něčí život může být docela složité.

Opak věčnosti je jedna z posledních knih, kterou bychom mohli zařadit do typicky letního romantického čtení. Ovšem, od téhle knihy nečekejte cokoliv typického. Protože se v mnoha ohledech skutečně vymyká.

Jack je hrdina, který mimo své schopnosti cestovat časem, není nijak výjimečný. Má skvělou rodinu, nejlepší přátele a život, který není vůbec špatný. Hodně se však pozmění, jakmile pozná Kate - svou lásku na první pohled. Tahle dívka si ho natolik získá, že je ochotný pro ni udělat cokoliv, i přes to, jak krátce se znají.

Mezi vedlejšími postavami se najdou i zajímavější a tím nemluvím zrovna o Kate, která je důležitou součástí děje. Mluvím o Franciscovi, nejlepším kamarádovi Jacka, který do knihy přináší i trochu temnější stránku. Ukazuje totiž, že život není vždy jen pěkný a přesně díky tomu, je Franciscova postava mnohem reálnější než jakákoliv jiná.

Dějová linka v určitém úhlu pohledu připomíná knihu Chvíle před koncem nebo film Všechno nejhorší. Zkrátka se v ní hlavní hrdina snaží napravit to, co se v minulosti stalo. Jenže, nejde o věc, která by se mu podařila na první pokus. A tak se do minulosti vrací hned pětkrát. Na jednu stranu je pochopitelné, že autor chtěl dát příběhu určitou realističnost a hloubku, že chtěl vytvořit promyšlenější příběh, který by čtenáři i cosi přinesl. Bohužel musím konstatovat, že svou snahou kvalitu příběhu spíše snížil.

Kdyby byla kniha alespoň o sto stran kratší, vůbec by to nevadilo. Protože po několikátém opakování událostí, které už čtenář dobře zná, ho přestane příběh bavit. A je jedno, čím se ho autor snažil ozvláštnit. Takže jakkoliv je první polovina děje zábavná a čtivá, u druhé už je to horší. Osobně si myslím, že váš názor na knihu výrazně pozmění, minimálně u mě samotné to tak bylo a podle reakcí dalších čtenářů, nejsem sama, kdo má stejný názor.

Autorův styl psaní není vůbec špatný, ale nelze říct, jestli sedne úplně každému. Musím přiznat, že jsem v knize měla občas problémy se začíst, ale někdy mi pasáže naopak neskutečně utíkaly. Co se týče druhé poloviny knihy, bohužel musím říct, že zde "nepříliš čtivých" scén přibývá. Ale znovu - záleží, jak vám autorův styl sedne. Pokud si vás už od začátku připoutá k sobě, s podobnými problémy se zatěžovat určitě nebudete.

Opak věčnosti bych nakonec zhodnotila jako průměrnější knihu, která určitě stojí za přečtení, ale je dobré vědět, že u ní nesmíte mít příliš velká očekávání. Pokud rádi čtete YA knihy, pak přečtením určitě nic nezkazíte. V opačném případě bych si radši promyslela, jestli se do ní pouštět.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)