Lilie z Palerma

recenze

Historický román Lilie z Palerma pojednává o mladé palermské dívce, která je svou pýchou, bezohledností a krásou trnem v oku ne malé spoustě lidí, především těm ze svého okolí. Od mala byla Aita vychovávána jako princezna matkou, která si na ní léčila svůj komplex méněcennosti. Krásný a dokonalý svět Však Aitu nudí a tak není divu, že brzy začne vyhledávat zábavu (v jakékoliv podobě), která ji uspokojí. Zalíbení najde v záhadném kováři, přezdívaném Divalu - neboli ďábel. Jeho tajemstvím protkaná smutkem a zahalená minulostí Aitě imponují natolik, že má chuť tomuto doslova tvrdému oříšku rozlousknout skořápku a mít alespoň na nějaký ten okamžik potěchu z jeho nitra. Zevnějšek oříšku je však obalen pěkně tuhou slupkou, která navíc špiní ruce a trápí člověka několik dní. To Aita pocítí na vlastní kůži. A když už ani za pomoci louskáčku nelze oříšek otevřít, začne to naše hrdinka pomalu vzdávat a poddávat se neohleduplnému životu s její novou rodinnou. V tu chvíli se tu však objevuje naděje, jak všechny starosti hodit za hlavu a poddat se veškerým svým touhám a tajným přáním, ale pod rizikem, že by cestu společně se starostmi následovala i samotná hlava. Francouzi, jakož to uzurpátoři moci v Sicílii jsou pro Aitu zakázaným ovocem. Co má ale dělat, když se najednou opět cítí milována? Dokáže tomu ovoci odolat a zároveň se vzdát života, za který tak dlouho bojovala? Dosud klidnou Sicílií zmítají nepokoje. Francouzi se čím dál tím více vměšují do fungování tamního života obyvatel, což pomalu vyúsťuje ve vzpoury občanů. Šachovnice je postavena a figurky v pohybu. Kdo komu zasadí šach mat? Příběh je zasazen do 13. století. obohacen o výňatky z perské poezie o Lajlá a Madžnúnovi, která příběh silně doprovází.
Za sebe dávám příběhu plný počet bodů.

Komentáře (0)