Kronika zániku Evropy aneb Jak by to mohlo skončit

recenze

Vlastimil Vondruška patří mezi nejznámější české spisovatele s poměrně rozsáhlou základnou fanoušků. I já už jsem od něj přečetla několik knih - některé série jsem si oblíbila více, jiné méně. Tentokrát mě upoutala jeho novinka Kronika zániku Evropy 1984 - 2054. Jak napovídá samotný název, děj se odehrává v průběhu několika desetiletí. Já jsem u tohoto spisovatele spíše zvyklá na to, že se ve svých dílech vrací do minulosti. Teď však udělal pravý opak: minulosti si tolik neužijete, zato vás zavede až do vzdálené budoucnosti. V tomto směru je to tedy zase něco trochu jiného a byla jsem zvědavá, jak autor příběh pojme.

Vyprávění je rozděleno do dvou částí. Nejprve se seznámíte se současností (aneb Jak to celé začalo): první část knihy je datována do let 1984-2019, což je období, které bude většině čtenářů blízké. Myslím, že ti, co po knize sáhnou, sami celé (nebo alespoň většinu) této doby prožili, takže uvidíte, jak se s autorovým pohledem na tehdejší situaci ztotožníte. Druhá část (aneb Jak by to mohlo skončit) pokračuje rokem 2020 a končí v roce 2054. Tady už jde o pouhé hypotézy o tom, jakým směrem by se naše společnost mohla v těchto letech vyvíjet. Nechci se vůbec vyjadřovat k tomu, jak moc je reálné to, co budete číst. Ale stát se může všechno. Vondruška pracuje s termíny jako krize, rozpad, pád na dno a boj o přežití. Pokud k jeho vyprávění budete přistupovat stejným způsobem jako já, tak vás nastíněný vývoj jistě nenechá chladnými. Už jenom proto, že s některými názory je docela těžké se vypořádat, takže mějte na paměti, že je potřeba určitá míra tolerance - přece jen je tohle prostě román, i když značně dystopický. Sám čas ukáže, kam naše společnost skutečně spěje.

Styl psaní pana Vondrušky je stále stejný - jak jsme zvyklí z předchozích jeho děl. Přesto je Kronika zániku Evropy zároveň jiná, protože směřuje hlavně do budoucnosti. Jsem si téměř jistá, že někteří čtenáři by ocenili, kdyby toto dílo bylo rozděleno do dvou knih. Takto totiž kniha má téměř 800 stránek a ze svého okolí vím, že každý není z takovýchto rozsáhlejších děl nadšený. Za sebe však musím říct, že s tím nemám problém. Naopak jsem ráda, že je vše v jednom svazku a knihovna se mi zbytečně nenaplňuje větším počtem knih.

I když v tomto románu byly pasáže, kterými jsem se musela trochu "prokousat", tak přečtení nelituji. Baví mě románová zpracování faktů, což Vondruška umí skvěle a velmi čtivě. Pokud už autorova díla znáte, tak vás jistě nepřekvapí ani větší počet postav, ale ani s tím nemám žádný problém. A obrovským pozitivem tohoto románu je, že by mohl čtenáře přinutit k zamyšlení o tom, kam naše společnost spěje. A díky tomu by mohl být scénář následných desetiletý zcela odlišný než v tomto románu. Snad.

Komentáře (0)