Královny trojčata, jen ta nejlepší z nich usedne na trůn

recenze

Tři temné koruny (2019) / simi28
Královny trojčata, jen ta nejlepší z nich usedne na trůn
Autor : Kendare Blake
Rok vydání : 2019
Nakladatelství : Fragment
Počet stran : 424
Originální název : Three Dark Crowns

Jako první mě tato kniha zaujala skvěle zvolenou obálkou, která již sama o sobě perfektně charakterizuje děj. Po prozkoumání anotace jsem věděla, že si Tři temné koruny musím nutně pořídit.

Celý děj se odehrává na ostrově Fennbirn, kde se královnám již po staletí rodí trojčata. Hned po porodu jejich matky poznají, jakým darem oplývají. Nejčastější jsou to traviči, naturalisté a elementálové, někteří šťastlivci mají dar války. Výjimečně se mohou narodit i jasnovidci, ale královny s tímto darem často trpí halucinacemi a mohou z toho i zešílet, a tak jsou okamžitě jako novorozeňata utopeny.
Jak se matky královny zotaví z porodu, vzdají se trůnu, moc přenechají Černé radě, stáhnou se s králi manželi do ústraní a pak už je nikdy nikdo nespatří.
Tři malé královny společně vyrůstají v Černé chatě. Po dovršení šesti let musí být nedobrovolně odloučeny a do svých šestnácti let se nesmí potkat. Každá z nich bude bydlet s opatrovnicí, takovou nevlastní matkou, která má za úkol rozvíjet její schopnosti.
Až všechny tři královny oslaví odděleně své šestnácté narozeniny, zbývají jim čtyři měsíce do festivalu Beltainu, kdy to všechno začne. Po deseti letech se opět setkají a při Vylodění se oficiálně seznámí s nápadníky z pevniny, obyčejnými lidmi. Pak nastane Přehlídka, kde královny trojčata předvedou, jak silným darem oplývají.
Následně mají rok na to, aby jedna z nich zabila své dvě sestry, a tak se stala královnou.

Tento příběh je vyprávěn z pohledu letošních trojčat.

Katharina je travička. I když je vychována Natalií z rodu Arronů, nejvyšší představitelkou Černé rady, její dar je velmi slabý. Sice se v jedech vyzná a v jejich míchání je opravdu skvělá, sama je však pozřít bez potíží nedokáže.

Druhá z nich, Arsinoe, by jako každý naturalista měla mít svého familiára. Zvíře, ke kterému by ji pojilo pouto. Také by měla být schopná dát rozkvést květinám a ovládat živočichy. Jenže její dar se zatím vůbec neprojevil, a tak je jednoznačně nejslabší z trojčat. Nikdo, ani její opatrovnická rodina, nevěří, že by přežila a stala se vladařkou.

Třetí z nich je všemi opěvovaná elementálka Mirabella. U té se dar naopak projevil velmi brzy, již v 6 letech. Svou mocí by i tehdy dokázala zabíjet. Lid Fennbirnu proto věří, že to ona je budoucí královna.

Zdá se, že už teď je jasné, kdo zvítězí. Ale co když ne?


Styl psaní mi opravdu vyhovoval. Stránky se obracely téměř samy a nebylo složité se poměrně obsáhlejší knihou prokousat. Na začátku jsou nám krásně vysvětleny pravidla tohoto světa. Někomu to může přijít nudné, ale mně to ani trochu nevadilo. Mám ráda, když je mi smyšlený svět důkladně představen a já pak rozumím jeho podstatě.

Kniha je vyprávěna z pohledu všech tří královen. Bohužel autorka kvůli jedné hloupé zápletce nevěnovala tolik prostoru Katharině, ale já věřím, že se to v dalším díle změní.
Také mě dost zarazila délka kapitol. Ty první mají okolo 25 stránek. Postupně se ale začaly zkracovat, a tak závěr rychle ubíhal a měl díky tomu o to větší spád.

Hlavní hrdinky jsem si k mému překvapení skutečně oblíbila. Svým způsobem zajímavě kontrastovaly s příběhem. I když je jejich jediné poslaní zabít ostatní, byly vykresleny velmi nevinně.
Nedokážu si mezi nimi vybrat tu nejsympatičtější.

Katharina byla navenek takovou malou křehkou dívenkou s téměř žádným darem. Měla v sobě však velké odhodlání stát se tou královnou, jakou z ní chtěli ostatní mít.

Arsinoe naopak dominovala neohrožeností a sarkasmem. Ve skutečnosti se ale tímto chováním jen snažila zamaskovat strach.

Mirabella byla svým lidem na rozdíl od Kathariny a Arsinoe zbožňována. Kdekdo o ni vyprávěl, jak je silná, neohrožená a krásná.
Často ji však trápily sny a vzpomínky na její sestry. Na druhou stranu byla velmi inteligentní a pro přátelství by se obětovala.

Z mužských postav jsem měla ráda Billyho pro jeho optimistickou povahu, loajálnost a upřímnost. Ostatní mi však k srdci nepřirostli.

Co ale musím zkritizovat, jsou prvoplánové vztahy. Již od začátku je jasně dané, že nikdo nesmí být sám.
Jen kvůli tomu tu bylo pár naprosto zbytečných a nesmyslných pasáží, které mi silně kazily dojem.

Ano, autorka měla velmi dobrý nápad. Podařilo se jí vytvořit opravdu originální svět a zajímavý děj. Přesto mi tu ale chyběly nějaké větší akce a zvraty. Měla jsem pocit, že jsou Tři temné koruny jen takovým úvodem do celé série.

Jak jsem již psala, tato kniha mě na první pohled zaujala svoji obálkou. Zároveň mě však nalákala převážně anotace. Ta ovšem slibuje to, co se nikdy nestane. Nebo alespoň ne tady.
Žádný boj tu neočekávejte. Děj totiž začíná na oslavě šestnáctých narozenin princezen a končí Přehlídkou oslavy Beltain. Předpokládám, že se slibovaná bitva odehraje až v dalším díle.

Konec jsem překvapivě uhodla. Svým způsobem jsem to čekala už od začátku. I přesto si myslím, že závěr dokáže perfektně nalákat na pokračování, což je samozřejmě hlavní záměr.

Z této knihy by se však dalo vytěžit mnohem více. Kdyby zde bylo více akce, nějaké šokující zvraty, pokud by se vyškrtly ty do očí bijící momenty a vztahy, myslím si, že by Tři temné koruny mohly být perfektní. Proto doufám, že se autorka alespoň trochu ze svých chyb poučí, protože oplývá talentem a tato série má ohromný potenciál.

Určitě doporučuji a jednoznačně se těším na druhý díl.

Závěrečné hodnocení : 73%

Komentáře (0)

kniha Tři temné koruny recenze