Každé dveře mají klíč

recenze

Autor : Marie Lu
Rok vydání : 2019
Nakladatelství : CooBoo
Počet stran : 320
Originální název : Wildcard


Tato kniha byla jednou z nejočekávanějších tohoto roku. První díl mě naprosto pohltil a jeho závěr skutečně nalákal na tehdy ještě nepřeložený Wildcard. Zároveň jsem se ale obávala, že mě pokračování jedné z nejlepších knih roku 2018 zklame. I přesto jsem k němu nedokázala přistupovat bez očekávání a vrhla jsem na něj s velkým nadšením.

Do závěrečného warcrossového ceremoniálu zbývá osm dní. Pak se i beta čočky připojí na algoritmus a Hideo bude ovládat všechny lidi na planetě. I když jim jen hodlá znemožnit páchání zločinů, Emice přijde jakékoliv manipulování s lidmi špatné. Proto pro něj přestala pracovat a touží po jediném, zastavit ho.

Emika je ve společnosti známá jako bývalá členka oficiálního warcrossového týmu Fénixovi jezdci. Bohužel si nadělala i nepřátele a v Temném světě je za její hlavu vystavena tučná suma.
Jednoho dne se prochází Tokiem, když uslyší výstřel. Lidi toužící po pěněžité odměně jsou jí na stopě. Naštěstí jí pomůže nájemná vražedkyně Jax, která pracuje pro spolek zvaný Černoplášti. Odveze Emiku do hotelu, kde už na ní čeká pán Černopláštů, Zero. Sdělí jí, že mají stejný cíl. Zničit algoritmus. Kdyby se k nim přidala, získala si Hideovu důvěru a dostala se mu do hlavy, zabránili by katastrofě. I když mu Emika úplně nevěří, udělala by všechno, jen aby zachránila lidstvo před Hideovým vlivem. Nabídku tedy přijme.


To, že Marie Lu zkrátka umí psát, už snad nikoho nepřekvapí. Co jsem ale ocenila na jejím stylu nejvíce kromě nenáročnosti a svižnosti, bylo, že mi nedělalo žádný problém se do jejího smyšleného světa s virtuální realitou znovu ponořit, přestože jsem první díl četla minulý rok a spoustu detailů jsem zapomněla. Autorka již ze začátku předešlé události nenápadně shrnula, takže jsem se ihned zorientovala a vše podstatné jsem si připomněla.

I sebelepší styl psaní bohužel nedokáže zakrýt plytký a nudný děj. Vzhledem k pokračovacím dílům jiných sérií jsem se obávala, že Wildcard nedokáže ani zdaleka překonat vysoko postavenou laťku, kterou nasadil Warcross. Aby toho nebylo málo, recenze na závěr této duologie jsou poměrně rozporuplné. Nakonec jsem však byla mile překvapena.

Celá tato kniha se mi zdála mnohem napínavější než ta předchozí. Díky ani na chvíli nekončící akci jsem se absolutně nenudila a musela jsem neustále ve čtení pokračovat, dokud jsem se nenacházela na poslední stránce. Zápletka v tomto díle mi rovněž sedla více než v tom prvním.

Hlavní hrdinku Emiku jsem si oblíbila. Byla pořád odvážná, tvrdohlavá a obětavá. Hodně lidí ji kritizovalo za nerozhodnost a neschopnost poznat toho skutečného padoucha. Já jsem jí to tedy ani trochu nezazlívala. Naopak se mi to líbilo a myslím si, že to do příběhu pasovalo.

Co bych vytkla, je nedostatek Hidea. Já romantiku řadím k hlavním znakům young adult žánru, takže sem podle mě patří. Hideo Tanaka se tu sice objevuje, do první poloviny je avšak tak trochu v ústraní.
Také mi překvapivě chyběla samotná hra Warcross. Chápu, že by se to logicky k příběhu nehodilo, ale ty fascinující a kreativní scény z nejrůznějších virtuálních světů jsem i tak postrádala.

Někdy mi přijde, že autoři vymýšlí průběh děje za pochodu, což však není případ Marie Lu. Velmi jsem obdivovala, že má veškeré detaily skutečně promyšlené tak, aby dávaly smysl.
Několik zvratů jsem opravdu nečekala a zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Do konce vlastně nevíte, jak to dopadne.

Nedokáži se rozhodnout, zda se mi toto pokračování líbilo více nebo méně než Warcross. V několika ohledech ho překonalo, v něčem zase ne. Jsem každopádně ráda, že jsem si tento díl užila a mohu tak říci, že se tato krátká série řadí k mým nejoblíbenějším.

Rozhodně doporučuji.

Závěrečné hodnocení : 82%

Komentáře (0)