Král má starosti

recenze

Král má starosti (dvojkniha 3. a 4. díl) (2019) / lada.ladislav
Král má starosti
Mezi knihy v mé knihovničce před pár dny přibylo dílko českého spisovatele Jana Bauera s názvem Král má starosti. Je tak trochu výjimečné, protože je to hned dvojkniha (pokud vaše knihovnička přetéká knihami tak jako ta moje, tak jistě tohle vydání oceníte, přece jen ušetříte alespoň trochu místa).

Srdce fanoušků tohoto autora tedy jistě zaplesají: obsahuje totiž hned dvě historické detektivky s názvy Číše jedu pro krále a Císařova poslední vůle, které již u nakladatelství MOBA před několika lety vyšly samostatně. Já už jsem je tedy jednou četl, ale měl jsem je jen vypůjčené, takže jsem se teď s chutí pustil do rereadingu svého vlastního výtisku. Ještě je třeba říct, že oba zmíněné příběhy patří do série s rychtářem Jakubem Protivou a mnichem Blasiusem. Oba muži jsou mezi čtenáři vcelku oblíbení - i mě Baurovy knihy s těmito postavami baví, ale je třeba uvědomit si, že mezi příběhy s těmito postavami existují větší či menší návaznosti.

Za sebe mohu říci, že právě Číše jedu pro krále patří k mým nejoblíbenějším dílům od tohoto autora. Tady je vidět, jak moc je vnímání literatury individuální, protože třeba s mými kamarády se v tomto vůbec neshodneme: oni mají mnohem raději jiné díly a naopak za jeden z nejpovedenějších považují Císařovu poslední vůli. Mě osobně na Číši jedu pro krále baví to, jak se příběh z dějového hlediska vyvíjí: přechod mezi vážností a komedií a velmi tenká hranice mezi tím. I zápletka je v tomto příběhu o něco složitější než v jiných, což rovněž oceňuji. Já zkrátka nepatřím k těm, co chtějí vše uhodnout na první dobrou a raději si trochu podumám. Některé dějové linky nejsou ukončeny, což vás samozřejmě nutí sáhnout po dalších autorových vyprávěních. Nicméně některým čtenářům právě tohle vadí a považují to za jistý neduh autorů produkujících větší množství knih, takže proto považuji za rozumné na to upozornit. U Jana Bauera je zkrátka třeba s tím počítat, protože kniha je součástí větší série. Jinak je děj svižný, vtipný a napínavý a pokud zrovna hledáte oddechovku v tomto stylu zasazenou do historie, tak vám tuhle mohu doporučit.

Císařova poslední vůle mě bavila o něco méně, ale pořád je to takové pohodové čtení na nedělní odpoledne s dobrou detektivní zápletkou. A i v tomto příběhu najdete několik perliček, které stojí za zapamatování.

Komentáře (0)

kniha Král má starosti (dvojkniha 3. a 4. díl) recenze