Když legendy oživají

recenze

Hračkář (2019) / kriskross
Když legendy oživají
S profesorem Crayem jsme se setkali už v předchozím díle série. Po tom, co se dostal do víru vyšetřování vražd, se nemůže vrátit ke svému výzkumu a práci na univerzitě, a tak hledá nové uplatnění svých specifických schopností. Téměř proti vlastní vůli se ale znovu zaplete do vyšetřovaní. Zoufalý otec ztraceného syna jej požádá o pomoc a Theo, dřív nebo později, začne na případu pracovat. Jediným vodítkem po zmizelém chlapci jsou kresby a městská legenda v chudinské čtvrti o nestvůře jménem Hračkář. Uvěří renomovaný vědec pověrám a dětským kresbám? A podaří se mu odhalit, kdo doopravdy stojí za zmizením - ne jen jednoho - dítěte?

Znovu se vydáváme po stopách děsivého sériového vraha a znovu nám přitom dělá společnost sympatický, mladý, i když trošku zvláštní, Theo. Jeho sarkasmem nasáklý smysl pro humor, společenská neobratnost a emoční disfunkce přináší do děsivě temného příběhu úsměvné pasáže. Více se seznamujeme s hlavním hrdinou a jeho způsobem myšlení, přičemž se dostáváme čím dál blíž i k děsivému monstru, které stojí za ohavnými zločiny.

Opět se nám dostane skvělého thrillerového napětí, kvalitních dialogů i vnitřních monologů hlavního hrdiny a výborně vystavěné kriminální zápletky. I tentokrát nás překvapí akční závěr knihy, ačkoliv už nepůsobí tak nepatřičně a přehnaně jako na konci Šelmy.

Osobně se mi tato kniha líbila spolu s posledním dílem nejvíc z celé série.

Komentáře (0)

kniha Hračkář recenze