Kdo se stane králem?

recenze

Válečná smršť (2019) / MilenneWaver
Kdo se stane králem?
Blíží se konec války mezi rudými, novokrevnými a stříbrnými, mezi bratry, kteří bojují o trůn, i mezi národy. Obě strany už ztratily příliš mnoho, ale žádná se nechce vzdát. I když je Mare zničená po zradě, kterou jí Cal provedl, je odhodlaná v boji po jeho boku pokračovat a konečně získat spravedlnost pro všechny, kterým byla dříve upřena. Jenže nic není tak snadné. Proti nim stojí nejen Maven, ale i národ Jezeřanů, kteří se rozhodně nehodlají vzdát své moci nad Rudými. Komu se podaří zvítězit?

Poslední díl série Rudá královna se poprvé zaměřuje na to, čemu se série předtím úspěšně vyhýbala, nebo to v ní bylo mnohem méně. Válka, politika, akce a znovu politika. Pokud vás knihy s podobným tématem příliš nebaví, pravděpodobně vás Válečná smršť příliš bavit nebude. Ale za sebe musím říct, že jsem si tohle "nové" podání Rudé královny docela užívala.

Mare Barrowová je přesně tím typem postavy, kterou můžete buď nenávidět nebo milovat. Nic mezi tím. Ale jedna věc se na ní zkrátka obdivovat musí. Je neuvěřitelně vytrvalá a kdykoliv jí něco strhne až na dno, je schopná se vyškrábat zpátky nahoru. A to v téhle knize předvede ještě mnohokrát.

Kniha se znovu dělí do několika pohledů podle postav, takže se dočkáte nejenom částí s Mare, ale i Evangelinou, Mavenem nebo Iris. Osobně mě části s Iris vůbec nebavily, poztrácely jakoukoliv čtivost a kromě pár výjimek mi přišly jako naprosto zbytečné. Naopak mi velkou radost udělala autorka s částmi Mavena. Jsou úchvatně napsané a užívala jsem si z nich každé slovo.

Až v zápletce se konečně objeví ta chyba, která můj názor na knihu značně změnila. A tou je její konec. Čtení zbytku knihy jsem si neuvěřitelně vychutnávala. Dokonce i když mi občas přišlo, že jsou některé scény zbytečně protahované a kniha mohla být o třetinu kratší, jakmile jsem se dostala ke konci, všechno se změnilo. Konec byl zbytečně uříznutý, nepromyšlený a zdálo se mi téměř, jako kdyby ho autorka na poslední chvíli změnila. A tím u mě tedy rozhodně nezabodovala.

Kdykoliv čtu knihu od Victorie Aveyard, nemám problém se do ní rychle začíst. Má dobrý, byť občas zbytečně rozvleklý styl psaní. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z rozvleklé scény stane celá kapitola. Naštěstí se zde ale střídá hodně pohledů různých postav, takže pokud vám některá nesedne, brzy jí vystřídá někdo jiný.

Shrnuto a podtrženo, Válečná smršť pro mě byla malým zklamáním. Nebýt těch několika chyb, mohl by se tenhle díl snadno vyrovnat těm předchozím. A teď už nezbývá než doufat, že se vám kniha bude líbit více než mě a nebudete z jejího konce zklamaní.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Válečná smršť recenze