Kdo je vlastně pachatel a kdo oběť? Není to náhodou obráceně?

recenze

Ohnivé znamenie (2015) / Carmen13
Kdo je vlastně pachatel a kdo oběť? Není to náhodou obráceně?
Již potřetí se setkáváme s kapitánem Steinem a notářem Barbaričem, podle kterých je pojmenována celá série detektivních příběhů slovenského autora Juraje Červenáka, zasazených do konce 16. století.
Třetím členem vyšetřovatelského trojlístku je opět kaprál Jaroš, který s přibíhajícími díly dostává stále více příležitostí dokázat, že oplývá i jinými schopnostmi než jen těmi, které mu předal jeho otec, uznávaný pražský kat Václav Jaroš.
Ačkoli se jedná o třetí díl, nemusí mít čtenář obavu, že by něčemu z děje náležitě neporozuměl. Příběhy jsou psány uceleně, jedná se o volná pokračování, nicméně drobným náznakům na předchozí dobrodružství se nevyhneme. Ty jsou ovšem spíše ku prospěchu věci, neboť nenásilnou formou vzbuzují zájem o přečtení předchozích dvou knih.
Ohnivé znamení se odehrává v Prešpurku, dnešní Bratislavě, kde notář Barnabič pátrá po nebezpečném zločinci. Když ale pozná, že je tento úkol nad jeho síly, požádá o pomoc kapitána Steina a kaprála Jaroše. Po jejich příjezdu se vyšetřování rozjíždí na plné obrátky díky čemuž přibývají nejen mrtvoly, ale i nejrůznější obvinění a skandální odhalení. Situace je tentokrát značně nebezpečná i pro samotné vyšetřovatele, nejen, že proti sobě mají celou síť velmi nebezpečných a bezcitných zločinců, navíc ani nejednají v souladu s pověřením svého ochránce Matyáše Habsburského. Ten si je po zdárném vyšetření případu pozve tak říkajíc na kobereček a trestu uniknou jen díky tomu, že jsou pověřeni dalším náročným úkolem, který se tentokrát vévody Matyáše dotýká osobně.
Po prvních stránkách se zdá, že hlavní postavou příběhu bude notář Matěj Barbarič, opak je ale pravdou, všichni tři hlavní hrdinové jsou zastoupeni stejnou měrou. Díky tomu je čtenář svědkem téměř neustálého kočkování mezi poněkud lehkovážným ale vzdělaným Barbaričem a tvrdým a přísně katolicky smýšlejícím Steinem, které se v jeden okamžik dokonce dostane až za hranu a hrozí, že jejich spolupráce nadobro skončí. Naštěstí jsou to ale jen slova a jelikož za muže mluví činy, je vše zlé zažehnáno a pan notář se může spolehnout na kapitánovu ochranu stejně jako on se může spolehnout na jeho výřečnost a schopnost řešit společensky delikátní stránku vyšetřování.
Závěr knihy je mistrovsky vygradován, kdy dobrodružná scéna plná nečekaných zvratů, kdy jde všem doslova o život, vystřídá překvapivé, ale logické a dobře vysvětlené rozuzlení celého případu.
Chce se říci konec dobrý, všechno dobré, ale v tomto případě to platí zrovna ne přesně. Tím, zda celý případ dopadl skutečně dobře s není jist dokonce ani Matěj Barbarič, kterého coby vystudovaného právníka trápí otázka, kdo v tomto případě byl skutečnou obětí a kdo skutečným pachatelem. A tak zůstává ona nepříjemná pachuť, kterou můžeme shrnou větou: „Před zákonem jsou si všichni rovni, někteří jsou si ale rovnější.“

Komentáře (0)

kniha Ohnivé znamenie recenze