Každá akce vyvolá reakci aneb všechno tu již bylo

recenze

V knize Kronika zániku Evropy nám její autor Vlastimil Vondruška předkládá zcela jiný druh literatury, než na který jsou u něj čtenáři zvyklí a nutno přiznat, že mnohem těžší a náročnější. Kronika není kniha, kterou bychom si vytáhli z knihovny ke kávě po těžkém a náročném dni v práci. Naopak je to kniha, kterou je potřeba číst v klidu, abychom pochopili její poselství. Je to kniha, která ve svých čtenářích zanechá hlubokou stopu a do jisté míry je v dobrém nutí zamýšlet se víc nad věcmi a hlavně událostmi kolem nich. Snaží se v nich vzbudit aktivitu, aby se nenechali jen pasivně vláčet životem a politickým děním, ale aktivně do něj zasáhli a ovlivnili ho dřív, než bude pozdě.
Tato kniha je označována za sociologicko-utopistický román, kdy sám autor v jejím úvodu předesílá, že se jedná o dílo literární nikoli prognostické a jako takovému je také potřeba k němu přistupovat.
Některé čtenáře možná vyděsí její délka, která dosahuje takřka osmi set stran. Ovšem díky vypravěčskému talentu autora, kterému se daří skvěle propojovat popisné pasáže s poněkud akčnějšími scénami, se román čte rychle a svižně. Když se do něj čtenář ponoří, spíše lituje, že stran není více.
Pro snadnější uchopení příběhu je dílo rozděleno do dvou částí. První část, jak už její název „Jak to celé začalo“ napovídá, se zabývá tím, co se již odehrálo a zahrnuje období od roku 1984 do roku vydání, to jest do roku 2019. V této části si čtenář znovu připomíná události, které si mnohdy ještě více či méně pamatuje ze zpravodajství. Díky plastičnosti postav má pocit, že celá nedávná historie znovu ožívá a čtenář se stává její součástí.
Druhá část nese označení „Jak by to mohlo skončit“. V ní se spisovatel snaží naznačit, jak by se celá situace mohla vyvíjet, jakým směrem by se mohla ubírat.
Autor je často napadán, že mezi lidmi šíří strach a xenofobii, ovšem to je jen důkazem toho, že lidé, kteří toho tvrdí, zcela nepochopili jeho záměr. Podle hesla „Historie je nejlepší učitelkou života“, se autor snaží své čtenáře spíše probudit, upozornit na případné problémy a nebezpečí, která na nás mohou v budoucnosti číhat, neboť to, že se o něčem nemluví, ještě neznamená, že to neexistuje. Myslím, že na kritiky této knihy sedí dovětek k tvrzení, že historie je učitelkou života, bohužel v prázdné třídě.

Komentáře (1)

03.12.2019

Titus

Už první věta recenze ve mě vyvolává touhu nesouhlasit. Tato se od ostatních, které ze sebe Vondruška doposud vysypal, nijak zvlášť neliší. Syžet je sice trochu ozvláštněn nelineárním řazením kapitol, styl však v tomto zarámování zůstal prakticky stejný, žánr rodové ságy má už Vondruška také zajetý. Příběh je opět zasazen do jakési nápodoby historie (pravda, tentokrát zpola nedávné, zpola nadcházející), ve skutečnosti však spíše podivného bezčasí, postrádajícího opravdové rysy doby.
Abychom pochopili hluboké poselství knihy, klid není nijak nezbytný. Postačí se v libovolném , třeba i značně rušném prostředí zahledět na obálku, a autorovo sdělení vytane zcela zřetelně. K tomu, co nám kniha řekně na první pohled, text už mnoho nepřidá. Natož púak nějakou hloubku. Nemluvě už o tom, že teze zde uvedené nejsou žádným novým objevem. Sám Vondruška je opakuje pěkných pár let, a ani tehdy, když s nimi začal, nebyly ničím novým, objevným či originálním.
Nesouhlasím ani s tím, že by kniha burcovala k aktivitě. Právě naopak. Vždyť podle Vondrušky je politika jen prázným a neúčinným žvaněním, v době klidu nic nezmění, v době krize je prý potřeba poslouchat nějakou centrální autoritu (dere se mi na jazyk: Vůdce - ale to by bylo poněkud laciné). Vládce je prostému lidu vzdálen a lid mu do jeho vládnutí nemá co mluvit. Nějaká péče o veřejný prostor, obec, bližní? To je nebezpečný sluníčkářský aktivizmus, jinými slovy pokrytectví. Správné je starat se nanejvýš o svou rodinu, peněženku a zavřít se za svůj plot, nejlépe z ostatného drátu. Vlastně bych ze stránek knihy jednu výzvu k aktivitě přeci jen vyštrachal. Dala by se vyjádřit asi takto: Koukej si nakrást! Protože, kdo nekrade, okrádá rodinu a muslimáky nezastaví!
A také - pokud jsi miliardář - můžeš výše zmíněným plotem obehnat větší kus země. Pokud jím nejsi, pak takového miliardáře dobře poslouchej, myslí to se svými poddanými dobře. A možná dokonce mezi ně i zajde a jednou do měsíce jim udělá módní účes.
K dalším výrokům se už vyjadřovat nebudu. Kdybych pokračoval dál, vyleze mi z toho spíše recenze na recenzi než diskuzní příspěvek. Jen ještě ocením závěrečný preemptivní výpad proti Vondruškovým kritikům. Přesně v Mistrově stylu!