Jedna panuje, druhá se bouří.

recenze

Dvě temné vládkyně (2020) / Podlavicí
Jedna panuje, druhá se bouří.
Se sérií Temné koruny mám od začátku velmi složitý vztah. První díl se mi příliš nelíbil, ovšem závěr se autorce vyvedl, proto jsem se rozhodla přečíst i druhý díl, který mě mile překvapil – byl mnohem akčnější, napínavější a já si ho (i když s drobnými výhradami) užila. Bylo tedy rozhodnuto, že se do Dvou temných vládkyň pustím.

I když se to na začátku celého příběhu zdálo nemožné, Katharina získala korunu, což si však dlouho v klidu neužila. Královstvím se šíří nepokoje, a co se stalo s jejími sestrami, netuší.

Mirabella s Arsinoe totiž skutečně žijí, zvolily si vyhnanství (což by nikoho nemělo překvapovat, kdo by si dobrovolně zvolil smrt, že), navíc je ve snech navštěvuje přízrak Modré královny. A do toho všeho Jules… Má snad tohle všechno něco společného, nebo je to jen náhoda?

Autorka je každým dílem vypsanější, tudíž je každý díl lepší a lepší. A čtivost, ta se jí rozhodně nedá upřít. Na příběh nám umožňuje nahlédnout z více perspektiv, takže si můžeme vytvořit ucelený pohled.

Postavy jsou poměrně konzistentní, přesto se samozřejmě postupem času (a vlivem událostí) vyvíjí.

Dvě temné vládkyně se vrací k poklidnějšímu tempu, což na jednu stranu chápu – autorka nás seznamuje s historií a mystikou, blíže poznáváme některé vedlejší postavy, ale na druhou stranu jsem se těšila, že bude autorka pokračovat v nasazeném tempu druhého dílu.

Na obrátkách příběh nabral zhruba v poslední třetině, kdy je konečně odhaleno tajemství, které nás obklopuje od první stránky, a závěr slibuje, že nás čeká epický závěr celé série. Uvidíme, nechme se překvapit, co si pro nás Kendare Blake připravila.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Dvě temné vládkyně recenze