... jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět .....

recenze

Nedávno jsem dočetla Nevítaného hosta od kanadské spisovatelky Shari Lapeny, jež se v prozatím poslední knize nechala inspirovat klasickou britskou detektivkou od královny zločinu Agathy Christie. Proto jsem se rozhodla pro návrat ke kořenům detektivního žánru a to konkrétně k mé nejoblíbenější knize Deset malých černoušků, kterou jsem četla asi před více než deseti lety. Jak kniha u mě po tolika letech obstála?

Všichni určitě dobře známe dětskou říkanku, která začíná slovy: Deset malých černoušků hostil děda Vševěd....A kde jinde je mohl hostit než v luxusním sídle na Černochově ostrově nedaleko jižního pobřeží Velké Británie. Na tento ostrov, jež je tvořen převážně nádhernými plážemi a velkými skalisky přijíždí hosté pána a paní N.Z.Namyových. Nová sekretářka a učitelka tělocviku Vera Claythornová, bohatý a ne příliš chytrý mladík Tony Marston, mladý všeobecný doktor Edward Armstrong, podivný generál John MacArthur, soudce Lawrance Wargrave - již v důchodě, vysloužilý policista William Blore, ozbrojený podivín Phillip Lambord, stará panna Emily Brentová a nakonec manželský pár pán a paní Rogersovi, jež se měli starat o potřeby hostů.

Již od samého úvodu na nás autorka chrlí přehršel informací týkajících se ústředních postav románu, což je u autorky mnohdy poznávacím znamením. Každé z těchto postav je věnována postupně jedna kapitola za druhou a my tak získáváme jakýsi ucelený obraz o různorodé sortě lidí mířící na krásné, ale přesto tajemné místo, které vlastní neznámo kdo. Děj je i zde střídavě vyprávěn er-formou z pohledů hostů, který navíc udržuje lineární časovou osu a neskáče se tak z jednoho časového úseku do druhého a ještěže tak!

Během večeře dochází k postupnému opadávání ostychu a hosté se více oddávají společnému přátelskému rozhovoru. Jak se zdá, mají všichni jedno společné - podivné pozvání na týdenní odpočinkový pobyt v luxusním sídle daleko od všech úplně zadarmo. V tu chvíli ještě netuší, že jsou jejich osudy již sečteny a nikdo z nich se z ostrova nevrátí živý. Jeden do druhého stane tváří tvář spravedlnosti za vraždu, jež spáchali tak dokonale, že nikdo z okolí nepochyboval o jejich nevinně. Od tohoto osudného momentu dostává kniha úplně jiný spád a začíná nelítostný boj s časem a o holý život.

Agatha Christie zvolila v tomto románu ploché literární postavy, jež se v průběhu děje nevyvíjí a chovají se dle jasného a zřetelného vzorce jež jim autorka přisoudila již v úvodu knihy. Přesto nemáte během čtení pocit, že byste díky tomu o něco přišli nebo narazili na hluchá místa, jak se často v knihách stává.


.....jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.....

První vražda vypadala jako dlouho plánovaná sebevražda. Nikdo z hostů ale nechápal, jaký k tomu měl dotyčný důvod. S druhou vraždou začaly přicházet pochyby. Třetí již byla jasným důkazem toho, že vrah je jedním z nich a jen čeká na další příležitost vzít spravedlnost znovu do svých rukou. V neúprosném rytmu známé básničky ubývají porcelánové figurky na stole a s nimi vyhasíná jeden život za druhým. Může to někdo zastavit?

Již od anotace knihy se dozvídáme, že nikdo na ostrově přežije. Kam ale zmizel vrah a jaký má důvod k tomu hrát si na SPRAVEDLNOST. Agatha Christie je mistrně svého řemesla a moc dobře ví, co a proč dělá. Už od první vraždy Vám šrotuje hlava, kdo měl nejlepší příležitost a jak to udělal, že se stále vyhýbá jakémukoliv podezření. V hlavě Vám proudí milion otázek jež pohání Vaši zvědavost k touze dalšímu a dalšímu čtení. Navíc perfektně vykreslená tísnivá a zoufalá atmosféra dodává tomu všemu neuvěřitelný šmrnc.

Dokonalá gradace románu Deset malých černoušků nekončí poslední kapitolou, jak se může zprvu zdát, ba naopak pokračuje závěrečným epilogem jež natahuje napětí čtenářů do kritického bodu šílenství. Přestože jsem knihu již četla, ale jak jsem psala,, je to více než deset let, vraha jsem si nepamatovala a jsem za to nesmírně vděčná. Knihu jsem si tak mohla naplno užít.

Deset malých černoušků je kniha jež bude bavit milovníky klasický detektivek, kteří neholdují dnešnímu krvavému trendu plného přehnaných a zbytečně podrobných detailů. Agatha Christie u mě uspěla na plné čáře a mám takové tušení, že budu věnovat větší pozornost jejím knihám než tonu bylo doposavad.

Knihy pod lupou

Komentáře (0)