Jak slezeš ze slona? Nijak... Proč bys to dělala?

recenze

Čas odejít (2015) / Šárka5875 (308 views)
Jak slezeš ze slona? Nijak... Proč bys to dělala?
„Jednou jsem viděla stádo slonů v rezervaci v Botswaně. Jejich matriarcha Bontle padla k zemi. Když si ostatní uvědomili, že je v nesnázích, snažili se ji kly zvednout a postavit na nohy. Nešlo to, tak na ni pár mladých samců nasedlo, protože se ji tak snažili přivést k vědomí. Její potomek, Kgosi, měl tehdy tak čtyři roky. Vložil jí chobot do tlamy, protože tak sloni zdraví své matky. Stádo bylo neklidné, mládě vydávalo zvuky, které se podobaly nářku, a potom všichni utichli. A já si uvědomila, že je Bontle mrtvá.“

Jenna Metcalfová je třináctileté, inteligentní děvče. Určitě byste jí hádali víc než pouhých třináct. Žije s babičkou a fenkou Gertie. Již několik let přemýšlí a pátrá, kam zmizela její matka. Alice tehdy, když byly Jenně tři roky, žila se svým mužem, Jennou a několika zaměstnanci v rezervaci v New Hampshire. Jedné noci byla nalezena udupaná kolegyně a Alice v bezvědomí o kus dál. Byla převezena do nemocnice, kde se o několik hodin později probrala a... zmizela. Nikdo ji od té doby neviděl. Její manžel Thomas Metcalf se zhroutil a skončil v psychiatrické léčebně. Žije v ní dodnes ve svém vlastním světě.

S Thomasem se Alice seznámila při svém bádání v Botswaně. Jako vědkyně zkoumala chování slonů v divočině i v rezervaci. Sledovala jejich reakce na úmrtí nejbližších, mláďat či matriarchy stáda, zkoumala jejich úžasnou paměť, to, jaké jsou slonice neskutečně trpělivé matky. Kam se lidské matky za nimi hrabou. Vše si zapisovala do deníků pro svůj další výzkum.
Potom, co s Thomasem otěhotněla, přestěhovala se za ním do jeho rezervace v New Hampshiru, kde žilo šest zachráněných slonů a právě byl očekáván příjezd sedmého přírůstku... slonice Maury.

„V životě jsem neviděla lepší matku, než je slonice.
Možná kdybychom i my ženy nosily dítě v břiše dva roky, byla by to pro nás dostatečná investice, abychom všechny byly lepšími matkami. Malé slůně nemůže udělat nic špatně. Může zlobit, krást jídlo matce z tlamy, jít moc pomalu, zapadnout do bláta, ale jeho matka si zachovává nezměrnou trpělivost. Mláďata jsou ve sloním životě to nejcennější.“


Jenna se snaží matku za každou cenu najít. Potřebuje znát odpovědi na své otázky. Opustila ji matka? Musela utéct a někdo ji zabránil se pro ni vrátit? Nebo snad zemřela? Nechtěla ji? Takových myšlenek má Jenna plnou hlavu. Kromě lehounké šálky a několika deníků jí po matce nic nezbylo.
Babička o své dceři s mluvit nechce. Jenna sestavila matčin profil na datbázi pohřešovaných, nezvěstných a zesnulých lidí a každý den ho aktualizuje. Jednou ve Zlatých stránkách objeví kontakt na vědmu Serenity. Na internetu zjistí, že svého času byla uznávaná věštkyně ve světě mnohých celebrit. Rozhodne se ji vyhledat. Ušetřené peníze na její služby má.

Serenity však Jennu nepotěší, s věštěním prý přestala, „vyhořela“, jak sama říká. Nedokáže se již s duchy spojit.
Ale Jenna je tvrdohlavá a nenechá se jen tak odbýt. Vyhledá také bývalého policistu Virgila Stanhopeho. Nyní je z něj soukromý detektiv s jiným jménem a alkoholik.

Dokáže tento nesourodý pár, který nemá absolutně vůbec nic společného, Jenně pomoci najít odpovědi na její otázky?

Tento příběh je pro mě opravdu zvláštní. Prozatím jsem od Jodi Picoult nic jiného nečetla, ale už dlouho si dělám zálusk na Vypravěčku.
Zpočátku jsem nechápala, proč všichni na knihu pějí takové ódy. Dost dlouho jsem se nemohla do děje ponořit, myšlenky mi od četby utíkaly, byla jsem opravdu na rozpacích. Také určité tajemno a situace mezi nebem a zemí, které se týkaly Serenity, mi moc nesedly. Ovšem kolem stoosmdesáté strany se vše zlomilo a děj dostal spád.
Kniha je vyprávěna stylem střídání kapitol, kdy se každá věnuje jedné postavě a má i svůj font písma. Ze začátku se v kapitolách o Alici dočítáme především o jejích vědeckých poznatcích, týkajících se slonů a jejich života. Později však Alice ve svých denících popisuje svůj soukromý život a čtení se pro mě stalo mnohem zajímavější. Strašně jsem byla zvědavá, jak to dopadne a závěr mě neskutečně překvapil.

Knihu určitě doporučuji k přečtení a rada těm, kteří by se zpočátku nemohli začíst stejně jako já, URČITĚ VYDRŽTE. Stálo to za to.
Velmi zajímavé byly některé části deníků, které popisovaly chování slonů v různých životních situací.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský.

Komentáře (0)

kniha Čas odejít recenze