Hledačka duší bojuje s ohněm

recenze

Studie ohně je třetím dílem akční YA fantasy série od Marie V. Snyderové. Hrdinkou příběhu je mladá Jelena, která už prošla mnoha úskalími a nyní stojí před těžkou zkouškou. Musí se utkat s nebezpečným ohnivým čarodějem a také přijmout úděl Hledačky duší.

Ve Studii jedu se Jelena učila poznávat jedy. Ve Studii kouzel se učila používat vlastní magii. Co se ale učila ve Studii ohně? Ovládat oheň? No, to se právě nikdy nenaučila. Vlastně to chvíli zkoušela jenom na začátku a pak svou snahu v podstatě vzdala, ale to nevadí, protože jako mocná Hledačka duší dokáže spoustu jiných zázraků, které jí vždycky pomůžou z bryndy. Takže by se tento díl měl možná jmenovat Studie duší, což by dávalo větší smysl. Ostatně jen pomocí schopnosti polapit a zase vypustit lidské duše dokáže Jelena vzdorovat nebezpečnému ohnivému Drhači, jenž je hlavním padouchem tohoto dílu. Pokud máte dojem, že už to tu jednou bylo (Mogkan v jedničce, Křovinář ve dvojce), nemýlíte se, autorka využívá zase tutéž šablonu – neohrožená hlavní hrdinka v boji proti zdánlivě mocnějšímu protivníkovi, jenž pro sebe touží uchvátit ještě více moci.

Po všechny tři díly série mi připadalo, že kdykoli se vyskytl problém, autorka pohotově přispěchala s novou superschopností pro Jelenu. Když náhodou i tohle selže, je tady Valek, aby svou milovanou spasil. Není přitom potřeba, aby spolu ti dva vyměnili větší množství souvislých vět, třebaže se cca půl roku neviděli (ze čtenářova nešťastného pohledu více než prvních 200 stran!). Čas je drahý, a tak přejdou rovnou k sexu, který autorka nanejvýš lehce naznačí, ale vždy přeskočí. To je pro mě jeden z největších nedostatků série – romantická linka dostává velice málo prostoru, a když už se náhodou Jelena a Valek sejdou, skončí to bez velkých cavyků u sexu, před nímž se téměř okamžitě zatáhne opona. Po všech drsných zkouškách, útěcích před nepřáteli, pronásledování, bolestivých zraněních apod. bychom si zasloužili detailní postelové scény, ale bohužel... Někdo by možná mohl namítnout, že je to YA fantasy, načež já řeknu, ale prosím vás, v dnešní době? Navíc se tu dějí horší věci nevhodné pro mládež.

Když jsme u lásky, udivuje mě anotace nakladatelství, v níž se ke Studii ohně píše, že Jelenu na její pouti provázejí „spojenci, nepřátelé, milenci i vrazi“. Spojenci, ano. Nepřátelé, ano. Vrazi? Jasně. Ale milenci? Nenechte se mýlit, Jelena není žádná taková. Jejím jediným milým po celou dobu byl a stále je pouze Valek, a tak opravdu nechápu, co má tohle množné číslo znamenat.

Dalším velkým nedostatkem třetího dílu jsou, podobně jako u předchozího, chyby a překlepy. Docela mě zarazilo, že první se objevila hned na druhé straně (postavil Dax postavil) a druhá na čtvrté straně (Dax by se raději místo… raději). Další následovaly, ale naštěstí jich ve druhé polovině knihy výrazně ubylo.

Hodnotit třetí díl je pro mě těžké, protože upřímně, nebyla jsem z něj nijak nadšená. Ani dvojka mě neoslnila, ale přesto byla velmi čtivá a měla jsem docela problém ji odložit. Tady jsem naopak měla potíže s tím, abych se přiměla ke knize vrátit, a to určitě není dobře. Na vině je nepochybně výše zmíněný fakt, že Valek a další z mých oblíbených postav (Ari, Janko) byli většinu času nepřítomní, anebo s nimi měla Jelena napjaté vztahy. Ke konci knihy jsem se konečně začetla, protože už tam byli všichni.

Ale prvních 200 stran mi společnost dělali jen Měsíční muž, Marrok a Leif, přičemž Měsíční muž je pro mě záhadou, Marrok nevyvolává žádné emoce a Leifa upřímně nesnáším. Tak nesympatického a nepříjemného bratra bych opravdu nechtěla. Celkově se mi zdá, že vztahy v této fantasy sérii jdou mimo mé chápání. Ze strany ostatních postav se nikdy nedočkáme upřímné omluvy, ačkoli někdy Jeleně hodně křivdí. A zatím je to pokaždé ona, kdo se cítí provinile a omlouvá se. Uvažování a jednání postav se mi zkrátka nezdá logické. Proč vlastně Cahil tolik nenávidí zrovna Jelenu? Proč si Jelenin otec dělá z dcery jakousi legraci poté, co málem umřela, aby mu pomohla? Neměl by být třeba vděčný? Když nic jiného, neviděl se s dcerou hodně dlouho, ne? No, asi ne...

Co se mi na Studii ohně naopak líbilo, byl nápad se skleněnými zvířátky, která vytváří Jelenina kamarádka Opál. Nebudu se rozepisovat o tom, co se s nimi dá dělat a k čemu slouží, ale celé to pojetí mě zaujalo a přišlo mi velmi originální. Stejně jako zápletka s Drhači. Autorka možná neumí zacházet s mezilidskými vztahy – alespoň ne tak, aby pro mě bylo jednání postav pochopitelné, věrohodné a uspokojivé –, ale rozhodně dokázala stvořit působivý svět magie a dvou neustále soupeřících zemí. Ixie i Sitie jsou každá něčím jedinečné, nabízejí spoustu zajímavých míst i obyvatel s nezvyklými tradicemi a způsobem života. Jsem zvědavá, co dalšího ještě čeká na objevení. Navzdory mnoha výhradám doufám, že nakladatelství vydá i další díly série. Jen se modlím za více scén s Jankem a Arim, protože jejich bratrské pošťuchování si vždycky užívám, a také budu ráda za další scény s klisnou Kiki i s malým chytrým Fiskem.

Jsem rovněž velice ráda, že jsem se po třech dílech konečně dozvěděla, jak je to s Valekovou imunitou vůči magii – byť vysvětlení bylo velmi stručné a jaksi nahodilé – a také s velitelovou „proměnou“. V tomto smyslu byl konec uspokojivý, že odhalil řadu starých záhad. Zároveň otevřel další možnosti, jak tyto záležitosti rozvinout, a navnadil na další díl. Na druhou stranu mohl být propracovanější. Prvních 200 stran opakujících se pronásledování, soubojů a útěků by se dalo bez újmy zkrátit, zatímco uspěchaný závěr by si zasloužil více rozepsat. Chybí mi tam např. setkání s kamarádem Daxem.

Pokud máte rádi nevšední fantasy série, které jsou hlavně nabité akcí, nebezpečím, intrikami, zradou a magií, ale i věrným přátelstvím a humorem, a nejde vám až tak o logičnost některých rozhodnutí nebo o výraznější romantickou linku, určitě dejte Studii jedu – a později tedy i Studii ohně – šanci. Od prvního dílu nabízí mnoho neokoukaných nápadů a motivů, zajímavých osudů (Valek, Ambrose, Irys, Janko a Ari, Cahil atd.), zvyklostí a tradic. Jsem určitě zvědavá, co přinese další díl.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)