Historia magistra vitae. Opravdu?

recenze

Epištoly o elitách a lidu (2018) / Jarin.zvon
Historia magistra vitae. Opravdu?
Vlídná tvář spisovatele s krásným českým jménem i příjmením Vlastimil Vondruška nás vítá na obalu knihy s názvem „Epištoly o elitách a lidu“, knihy, jež je čerstvější než pečivo ze supermarketu: v prvním vydání ji letos vydala MOBA.
Určitě sami uznáte, že tím, kdo se může nejlépe vyjadřovat ke stavu a vývoji v současnosti je odborník, který disponuje znalostmi o minulosti a přehledem o historických souvislostech. Historik a spisovatel Vlastimil Vondruška takovým expertem bezesporu je.
Na základě dosud přečtených knih si pana Vlastimila Vondrušky velmi vážím a jeho knihy jsou poklady v mé knihovničce, přičemž nedávno jsem dočetl Dobronínské morytáty, které opět potvrdily autorovy kvality.
Ano, pan Vondruška je opravdový Pan Spisovatel. A též Pan Člověk.
Nerozpakuje se říkat, co si myslí. Vlastně jsem za to rád, že taková otevřená prezentace názorů, které nejsou v „oficiálním duchu“ dneška, je možná. Nechť je naše demokracie dílče napadena „parazity“, kteří ji pomyslně „zneužívají“, skutečnost, že pan Vondruška může otevřeně vyjadřovat své postoje k současnému dění ve svých knihách, dokazuje, že žijeme v demokratickém systému, a buďme za to rádi.
Upřímně řečeno, při prvním listování knihou „Epištoly o elitách a lidu“ jsem nabyl dojmu, že se jedná o takovou „učebnici“ pro studenty sociologie a historie. Hodně teorie a všelijakých osobností … Nicméně poté, co jsem se důsledně začetl, jsem svůj původní názor změnil. Kniha není učebnicí pro studenty, ale takovou příručkou dnešní dobou a minulostí pro nás všechny.
Bohužel neznám osobně pana Vondrušku, nikdy jsem ho neviděl a neměl jsem příležitost se s ním setkat, ale v jeho názorech nacházím sám sebe. Shoduji se s ním mimo jiné v pohledu na Evropskou unii, kdy pan Vondruška ve svém díle konstatuje, že EU žije kvůli rozmařilému hospodaření na dluh. Pan Vondruška nastiňuje řešení existující krize v tom smyslu, aby EU předkládala řešení, která chtějí voliči a ne pár arogantních eurovládců v Bruselu. Osobně si mohu jenom přát: Kéž by tomu tak bylo!
Zajímavý názor pana Vondrušky zaznívá i na adresu moderního státu. Někdy mu totiž připadá, že moderní stát je dojná kráva, která těm, kteří se dostanou k vemenu, složí k tomu, aby jim naplnila bezedná břicha.
A dokonce jsem se u knihy i pobavil, když jsem narazil na výrok, že „osobnosti“ naší politické scény jsou charismatické (s odpuštěním!) jako prkénko na WC. Žel opět chtě nechtě musím souhlasit.
Znepokojující je další realita dnešní doby, která je v knize zmíněna: na politickou kariéru u nás stačí kdejaká i zrychlená vysoká škola. A „politici“ mohou přejít ze školy hned do Poslanecké sněmovny … Devalvace vzdělávacího systému v podobě vysokých škol pochybné kvality a možnost působit ve vysoké politice bez kvalitního vzdělání a životních zkušeností – to je určitě k zamyšlení.
V těchto dnech si připomínáme 29. výročí od „sametovky“, kterou si dobře pamatuji a k níž se autor taky vyjadřuje. Realita dokládá pravdivost jeho slov a určitě nejsem sám, kdo si na dění po „sametu“ vzpomíná: likvidace vytunelovaných bank, zbohatnutí šíbrů často z tábora bývalých komunistů, likvidace zemědělských družstev a příchod nadnárodních firem, které zadusily nadšení malých podnikatelů. Zde osobně i já spatřuji velké nebezpečí a nevýhodu do budoucna v tom, že velké klíčové firmy například v oblasti energií vlastní zahraniční majitelé. To jsou „tmavé stíny sametovky“, které se odráží i v dnešním dění, protože sledujíc průběh letošních listopadových oslav nemohu konstatovat, že by se jednalo výhradně o radostnou oslavu nabyté svobody a demokracie. Věřím tomu, že kdyby nebyl vývoj po „sametovce“ stižen shora uvedeným a dalšími nešvary, mohlo se obyčejným lidem v této zemi žít mnohem lépe a rozdíl v životním levelu mezi námi a Západem by mohl být menší. Škoda …
Další téma, jemuž se dostává v knize prostor, je homosexualita. Ta jako taková není zavržena, ale co týče dětí ve vztahu k problematice homosexuálů, je zmíněno, že v přírodě nenajdeme jehně, které vychovali dva berani. Inu, není-liž to pravda?
Kvituji taky názor pana Vondrušky na multikulturalismus a uprchlíky. Kdo chce u nás žít, měl by respektovat naše normy a zákony a my bychom měli pomáhat těm, kteří nám za to budou vděčni. Migranty můžeme chránit jen do té míry, dokud fatálně neohrozíme domácí obyvatelstvo. Příliv migrantů není krize, nýbrž výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které mají jako správci Evropy. Pod tato slova z knihy se mohu taky podepsat!
Nemám sice takové poznatky o minulosti a nemohu se konfrontovat s tak vynikajícím odborníkem jako pan Vondruška je, ale s většinou jeho názorů se ztotožňuji a obdivuji, jakými slovy dokáže popsat to, co cítím já, nicméně to nedokážu tak podat, jako on.
Myslím, že pan Vondruška by mohl působit jako učitel nejen našich politiků, ale i těch bruselských, ale obávám se, že by si z toho stejně moc nevzali a pan Vondruška by jenom promarnil svůj drahocenný čas.
Národ by měl být hrdý na lidi, kteří znají a umí. Nechť to jsou ti zdánlivě neobyčejnější, kteří svou prací přináší dobro pro celou společnost nebo osobnosti, které jsou veřejně známé, třeba jako pan Vondruška.
Já sám nenosím růžové brýle a vidím nemoci dnešní doby. Snad by pomohlo jít cestou, kterou pan Vondruška nastínil: říkat pravdu a označovat věci správnými termíny.
Kniha je proložena zajímavý citáty různých světových osobností. Mě osobně oslovila slova, jimiž se dílo uzavírá a já si je dovoluji propůjčit: „Ostatně soudím, že musíme chránit nejen svou zem a svůj jazyk, ale také svobodu svých myšlenek!“
Doufajíc, že jsem díky četbě knihy zase o kousek lepším člověkem, děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a knihu doporučuji opravdu všem, bez ohledu na vzdělání, věk i pohlaví. Možná si každý z nás najde mezi řádky něco, co jej přiměje k zamyšlení a třeba i nějakému činu. Jsme přece všichni tvůrci aktuálního dění s dopadem na budoucnost a můžeme pomoci udělat svět lepším. Každý podle svých možností. Aspoň maličko.

Komentáře (0)

kniha Epištoly o elitách a lidu recenze