Havířovská degradace

recenze

Smetanová revoluce (2014) / simecef (123 views)
Havířovská degradace
Na hovno fšecko. Co ma člověk robit? Jenom tak žlampat. Toto je niterná filozofie ex-horníka, nyní popeláře, Josefa Doležílka. Personifikovaná beznaděj havířovských náleven se táhne celým románem jako zčernalý chrchel vyvrhnutý znaveným razičem na čelbě. V první čtvrtině knihy se nic moc neděje. Josef se potlouká mezi nudným domovem a hospodou a buď nadává na manželku, kritizuje syna za údajné intelektuálství a v hospodě bodře poznamenává, že za komunistů bylo líp, jelikož startky stály čtyři koruny, aby pak dospěl k závěru, že i za těch komunistů stálo všechno za hovno. Kontury života hlavního hrdiny jsou však jaksi rámcové; například se vůbec nedozvíme, jak vypadá jeho běžný pracovní den. A chodí do té práce vůbec?

Pak se začíná děj dramatizovat. Josef se rozhodne zásadně změnit svůj život a podá v práci výpověď. Rodině oznámí přesun do Vyškova, kde bude celá rodina zaměstnána v místním JZD. Pomoci mu má kamarád Jindra, s tím se však zbytečně pohádá ve vlaku a výlet tak končí fiaskem. Jak situace vyústí, tuší i Josefův šéf, a proto jej po pár dnech s bohorovným klidem přijímá zpět do práce.

Další dramatickou situací je vzpoura Josefova syna i manželky, kteří na protest opustí byt a ponechají neschopného fotra napospas nepřátelskému kuchyňskému náčiní. Boj hladového Josefa s domácími spotřebiči vyústí ve spálená vejce a další kolo uslzeného ožírání.

Jako symbol naděje se v závěru plném postupného umírání kamarádů-havířů příběhu objevuje opuštěný pes, jenž se stane Josefovým nejlepším přítelem, i parta zhulených teenagerů, kteří pohlupavého Josefa zdánlivě vezmou mezi sebe do party.
Co románu vytknout a co naopak vyzdvihnout? Zajímavý je zejména jazyk, jímž postavy hovoří. Pražák by se zřejmě neobešel bez regionálního slovníku, obyvatel severu Moravy však text přelouská bez delších zádrhelů. Zajímavý je rovněž vztah mezi vypravěčem a hlavní postavou. Když je čtenáři v půlce knihy již poněkolikáté zopakováno, že Josef je opravdu hovado, primitivní násoska a blbeček, který není schopen sebereflexe, člověk zapochybuje, zda může na dalších stranách očekávat nějaký psychologický vývoj. Josef je prostě antihrdina, kterého nemusí ani vypravěč.

Co je v románu spíše na škodu, je nepravděpodobnost určitých situací. Těžko si představit uzavřeného intelektuála, který se ve svých sedmnácti letech zázračně promění, vzepře se svému násilnickému a věčně opilému otci a stane se faktickou hlavou rodiny. Těžko uvěřit situaci, kdy připitý Josef osloví neznámou teenagerku s návrhem, aby připravila jeho syna o panictví, načež následuje bouřlivý večírek a z původního pokusu o pohlavní styk se postupně vyvine milostný vztah.

Románu vlastně chybí jakákoli gradace. Místo očekávané zápletky a rozuzlení je čtenář spíše svědkem postupného odcházení. Jednotlivé postavy se náhodně zaplétají do hrabalovsky-hospodských situací. Smetanová revoluce je z hlediska vývoje hlavních hrdinů degradací. Přesto jde syrovou a autentickou výpověď o životě na ekonomické periferii.

Komentáře (0)

kniha Smetanová revoluce recenze