Šestadavacátý nemocný?

recenze

Moc nemocných (2014) / simecef (128 views)
Šestadavacátý nemocný?
Havel kdysi publikoval slavnou esej s názvem Moc bezmocných, v níž demaskuje pokrytectví nesvobodného režimu a akcentuje nutnost života v pravdě. Je Komárkova parafráze tohoto významného filozofického díla adekvátní?

Autor svým dílem uzavírá pětadvacetileté působení ve vodách české žurnalistiky, i když se svou knihou jako čerstvě ukotvený poslanec pouští na tenký led. Je však třeba konstatovat, že příběhy polistopadových politiků nejsou psány s úzkostlivou korektností a snahou o objektivitu, ba právě naopak – Martin Komárek do nich tepe s žurnalistickou drzostí. A to napravo i nalevo. Příběhy jsou stručné, prosté literárních kudrlinek a složitých souvětí. Tak, jak je známe z Komárkových žurnalistických komentářů.

Začátek příběhového souboru je orámován osudem Milouše Jakeše, tragikomickým symbolem vnitřní degenerace komunistické strany. Trefně naznačuje, že možná i z důvodu Jakešovy politické neschopnosti zůstala nakonec politická moc doslova ležet na ulici a revoluci proto můžeme nazývat Sametovou.

V dalších kapitolách si však čtenář pokládá otázku, jací lidé se této nové moci chopili. Logicky následuje kapitola o Václavu Havlovi. Zde je patrná snaha vyhnout se příliš černobílým odsudkům, takže Havel je nekonfliktně vykreslen coby naivní umělec, který má o fungování společnosti zcestné a nereálné představy. Naproti tomu Václav Klaus je zobrazen zejména jako racionální technokrat a zloděj chilského pera. To je však vzhledem k tehdy zcela zásadnímu sporu o povahu občanské společnosti zoufale málo. Je důležité si uvědomit, že Klausův styl politického uvažování výrazně přispěl k odklonu Česka od demokracie a osudy dalších politiků tak byly těmito mantinely částečně vymezeny. Je však třeba vzít v potaz, že kniha je částečně recesistická, nemá ambice hlubší politologické analýzy.

Kniha Moc nemocných pokračuje příběhy politiků či podnikatelů devadesátých let (Miroslav Sládek, Vladimír Železný, Miloš Zeman...) i let nového tisíciletí (Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Jiří Čunek...). Ne náhodou se mezi "těmi, co nám to zvorali" objevuje i bývalý policejní prezident Petr Lessy, tehdejší symbol politizace policejního sboru. Kniha je uzavřena osobností premiéra Bohuslava Sobotky a Komárkův názor se příliš neliší od současného mainstreamu, který mu vyčítá zejména nevýraznost.

Je otázkou, zda se Martin Komárek stane šestadvacátým "nemocným", který ve vrcholné politice velmi rychle pochopí, o co běží především, nebo se jeho stranické angažmá stane jen krátkou epizodou a bude spíše inspirací pro autorovu další knihu.

Komentáře (2)

kniha Moc nemocných recenze

simecef
24.02.2016

Máš pravdu, díky za upozornění!

siena
24.02.2016

Moc nemocných? Nebyla to náhodou esej Moc bezmocných? Po pravdě, přijde mi absurdní vůbec nějaké srovnání, nějaká analogie...