Hafan v tom má jasno

recenze

Poslední pes na Zemi (2019) / a.k
Hafan v tom má jasno
Londýn už není, jaký býval. Ulice a parky pohltila bující vegetace, budovy chátrají opuštěné a bez života. Zhroutil se internet i komunikační technologie. Tomu všemu předcházela doba plná násilí, agitace za lepší zítřky, volby a posléze okamžik, kdy se nebe rozsvítilo zuřivým bílým žárem, a svět se otřásl s podivným zaduněním. Svět po bombách už nebyl jako dřív. Vládu v rukách mají osoby ve fialovém. Fialoví rozhodují svými testery, kdo je pro společnost užitečný a kdo nežádoucí.

Hlavními postavami celého příběhu jsou padesátník Reg a jeho pes Lineker. Reg trpí agorafobií, žije ve svém bytě v pustém Londýně, sám neopouští imaginární hranice území, které si sám vytyčil. Hromadným evakuacím se vyhnul, už přes tři roky s nikým nepromluvil. Poustevnický život mu vlastně vyhovuje, blízkost jiných lidí mu nedělá dobře, nesnese fyzický kontakt, trpí hafefobií. Má přesně rozvržený den, ve volných chvílích sleduje záznamy fotbalových přenosů, nebo pracuje na svém románu. Po setmění pozoruje nedokonalým dalekohledem temnotu Londýna. Společnost mu dělá jeho věrný pes Lineker.

Jednotvárnost zaběhnutého života prolomí okamžik, kdy se před dveřmi objeví malé dítě. Reg stojí před rozhodnutím, zda-li dítě nechat napospas osudu, nebo opustit svou ulitu a nabídnout mu pomoc. Bude se muset rozhodnout, zda-li překročí stanovené hranice a půjde vstříc neznámému.

Kniha je rozdělena do tří částí. Příběh začíná prosincem roku 2021. Střídají se zde Regovy deníkové zápisky a postřehy jeho přítele, psa Linekera. Reg se vrací v poznámkách k minulosti. Z náznaků je cítit jeho smutek i to, že skrývá bolestnou zkušenost.

Úplným protipólem je pohled Linekera.
Lineker není žádný nóbl pes s dlouhým rodokmenem předků s titulem „von“. Je to vořech, pouliční směska. Nemá žádné vybrané vychování. Pro sprosté slovo nejde daleko. Vulgarismy jsou jeho přirozenost. Dokazuje nám, jak oddaně a bezmezně miluje svého pána. Jeho příspěvky jsou roztříštěné, přeskakuje v myšlenkách i v čase. Na jedné straně například líčí, jak se těší na ranní hnilobný zápach z úst svého majitele, vzápětí vede obdivné ódy o tom, jak skvěle voněla řiť místní psí krásky v parku. V naprostém kontrastu přitom přednáší hlubokomyslné úvahy o roli lidstva nebo postavení jedince ve smečce. I přes zdánlivý pocit nesouvislostí vytváří jeho příspěvky kompaktní celek.

Kniha se moc dobře čte a má stoupající tempo. V první části se děj moc nehýbe, spíš se vracíme do minulosti, abychom viděli, co předcházelo výbuchu a proč je Londýn liduprázdný. Od druhé části se k úvahám a postojům našich dvou hlavních hrdinů přidává i nosná dějová linka, aby mohla ve třetí části vygradovat do akce a hodně napínavého závěru.

V příběhu lze narazit na plno jinotajů, například těch vztahujících se k hitlerovským praktikám očisty rasy, nebo pohled na přistěhovaleckou krizi. Zároveň ukazuje na lidské hodnoty, či zpronevěru přátelství pod tíhou okolností. Oba hlavní hrdinové nám mají co říct, ani jeden nehraje prim. Nemohou být přitom více rozdílní. Na jedné straně pragmatický Reg se svou obsesí, na druhé pozitivně-vulgární filosof, pes Lineker, který má na vše svůj optimistický názor.

Kniha byla výborná, i když nejde o zcela klasický a plnohodnotný postapo sci-fi román. Velmi zásadní roli zde hrají právě úvahy a myšlenky na úkor hlavní dějové linky. I když ta je logická a ani nepostrádá napětí. Čtenáři, kteří mají rádi příběh protkaný myšlenkami, tento kousek jistě ocení. Buďte jen prosím shovívaví k Linekerovým obscénnostem. Jeho podivná psí mysl si vás získá svou upřímností a poctivostí.





Děkuji nakladatelství značky Omega za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Dobrovský.

Komentáře (0)

kniha Poslední pes na Zemi recenze