Erika se musí potýkat s chladnokrevným vrahem

recenze Chladnokrevně (2018)

Erika se musí potýkat s chladnokrevným vrahem
Chladný podzimní Londýn. Řeka Temže vyplaví na břeh velký kufr ze kterého vyčuhují prsty. Jakmile na místo dorazí Erika s kolegyní, je jim jasné, že je čeká nemilé překvapení. Když otevřou kufr, objeví tam nahé tělo muže, který má končetiny oddělené od těla. Před pár dny byl nalezen podobný kufr, ve kterém bylo tělo mladé ženy. Může se jednat o náhodu nebo tu řádí sériový vrah?
Eriku čeká nelehký úkol, protože oba obličeje jsou rozbité natolik, že není možná identifikace. Vrah se snažil policii znemožnit identifikaci. Jedno je však zajímavé. V těle muže byly objeveny balíčky s kokainem. Jednalo se i o vraždu kvůli drogám? To vše musí prověřit. Vše začne ukazovat k tomu, že to není vrah, ale možná vrahové…
Erika dostane nejednu ránu pod pás. Ať už v pracovní, tak i v osobním životě. Ustojí to jako vždy, nebo tentokrát to s ní otřese? Kromě vyšetřování vražd a osobního života Eriky se seznámení ještě s mladou dvojicí, která pěkně zamíchá dějem.
Jedná se o Ninu a Maxe. Oba pracují v obchodě se smaženými rybami. Nina je mladá a naivní holka, která se zakouká do dobře vypadajícího muže, Maxe. Ten už na první pohled vypadá na rebela, který jede v nelegálních obchodech a má jiný pohled na svět než Nina. A je to právě Nina, která se nechá zblbnout a ovládnout Maxem. Ten pořád opakuje, že jsou sami proti celému světu…
Co vše je Nina schopná pro lásku udělat? A je to opravdu láska, co cítí Max k Nině?


Další díl z případů Eriky Fosterové. Chladnokrevně je detektivka, kde už od začátku tušíte (nebo víte), kdo je vrah. Ale stejně Vás to na konci překvapí, jak to vše dopadne. Chladnokrevně je jiné v tom, že nám tu probíhají dvě dějové linie, které spolu souvisí a nakonec se prolnou do jedné. Vyšetřování se odehrává v zimě 2017. Příběh Niny a Maxe sledujeme od srpna 2016. Na konci budete koukat s otevřenou pusou. Nebo alespoň já koukala a poslední strany jsem vyloženě hltala.
Postava Eriky se nám vyvíjí a mi jí poznáváme čím dál tím víc. Ať už jde o vztah s Petersonem, s její sestrou nebo s kolegy. A myslím, že Eriku má rád každý. Osobně bych jí přála už nějakého chlapa.
Jinak já knize nemám co vytknout. Podle mě Robert Bryndza ví, jak napnout své čtenáře. I když tentokrát zvolil trochu jiný styl psaní. Přesto mě nadchl a já se nemůžu dočkat pokračování. Takže za mě rozhodně skvělá kniha a můžu doporučit.
No a nakonec obálka. To je vždy to první, co mě totálně nadchne. Od Dívky v ledu po Chladnokrevně jsou obálky dokonalé. Jsou tak zapamatovatelné a vyloženě Vás z nich zamrazí. To je další velké plus.
Na závěr bych ráda poděkovala nakladatelství Cosmopolis za zaslání knihy k recenzi.

autor: eva3695 · 05.12.2018 v 17:33 · přečteno 209x

Komentáře (0)