Divoký URGÁN!

recenze

V ringu (2014) / TerezaMondeková
Divoký URGÁN!
Brooke Dumasová je obyčejná dívka, která se stala fyzioterapeutkou, aby mohla pomáhat lidem, kterým se stala podobná věc jako jí. Brooke před sebou měla skvělou a úspěšnou kariéru olympionistky, ale stačila vteřina a její kariéra, budoucnost a sny byly pryč. Bylo to pro ni těžké, ale zvládla to. Má skvělou rodinu, přátelé a nejlepší kamarádku Melanii.

Melanie je praštěná holka, která zbožňuje box, proto přemluví Brooke, aby s ní šla na zápas. Brooke se nechce, ale Melanie je neodbytná, proto nakonec souhlasí. Ale netušila, že jí jeden zápas změní život.

Brooke se mezi ječícím davme necítí moc dobře a jenom kouká jako blázen, když Melanie křičí jako šílená "Seš fakt kus, Remy", což by ji nevadilo, kdyby se ten krásný chlap neotočil na ní v domnění, že to křičela ona. Ale stačí jediný pohled do těch jeho krásných očí a Brooke je ztracená.

Další den jí Remington pošle lístky na další zápas, na který Brooke půjde s jedinou myšlenkou. Ale všechno dostane úplně jiný směr. Nabídne jí práci. Bude jeho fyzioterapeutka a pojede s ním na turné. Brooke to přijme, protože je momentálně bez práce. Čekala, že všechno proběhne v klidu a pak se vrátí do svého života, ale moc to nejde, když se na ni Remington v jednom kuse dívá jako by byla jeho spása.

Mezi Remingtonem a Brooke to jiskří, ale Remington se z nějakého důvodu drží zpátky. V jednu chvíli se chová jako by s ní chtěl něco mít a v další si drží odstup. Brooke je zmatená. Něco před ní skrývá.



Ukázka:
„Remy, líbí se mi, jak bojuješ, ale nemáš ponětí, jak nervozní při tom jsem."
„Proč, Brooke?"
„Proto. Jsi pro mě... důležitý. Nechci, aby ti cokoliv ublížilo, ale co pár nocí jsi tam... v ringu. I když vím, že vyhraješ, bojím se."
„Jsi ale šťastná, Brooke? Se mnou?"
Ve tváři má napjatý, tázavý výraz, ale přesto působí sebevědomě, jako když se mě ptával: „Líbil se ti zápas?"
Vidím v jeho očích syrovou touhu a vím, že na mé odpovědi mu záleží stejně, jako mě záleží na tom, co si myslí on.
„Jsem s tebou šíleně šťastná," přiznám a obejmu ho. Nasaju do plic jeho vůni, uklidňuje mě. „Díky tobě jsem konečně šťastná. Díky tobě jsme k zbláznění šťastná. Tečka. Nechci být bez tebe ani jedinou vteřinu. Ani nechci, aby se na tebe všechny ty ženské dívaly a křičely, co na tebe vždycky pokřikují."
Hlas se mu změní, je hluboký a svůdný, jako bývá při milování. „Já jsem tvůj. Tebe si přivedu domů." Otře se tváří o můj krk, pak mě nosem polaská po uchu a zašeptá: „Jsi moje, nedám tě."
S těmi slovy si mě posune na stranu a dál mě krmí.



Brooke... neříkám, že byla špatná, ale nebyl to můj šálek kávy. Přišlo mi, že od začátku příběhu se chtěla s Remingtonem jenom vyspat, i když se jí divit nemůžeme, ale i tak. Jí šlo jenom o vyspání s ním. O dobrodružství, povyražení, až když jí Remington řekl, proč se s ní ještě nevyspal, tak mi přišlo, že se vzpamatovala a začala všechno brát vážně. Do té doby to bylo jenom "proč ses se mnou ještě nevyspal, pomiluj se se mnou, já se s tebou chtěla vyspat už v tom hotelu...". Prostě to člověku po nějaké době začne lézt na nervy.

A Remington... já ho prostě miluju. Přišlo mi, že jemu od začátku opravdu nešlo jenom o sex. Jasně, spal s prostitutkami, ale to dělal jenom proto, aby se ve svém záchvatu vybouřil a nedělal jiné hlouposti. Třeba nekradl, nebo aby se s někým nepral. Takže se to vlastně dá pochopit. Ale s Brooke mu jenom o sex nešlo. On se snažil, aby poznala všechny jeho démony, aby ho poznala a měla ho ráda takového jaký opravdu je, aby chtěla jeho jako Remingtona a ne jako Urgána. Ale vlastně mi ho bylo i líto. Rodina ho šoupla do blázince, vzdala se ho, neměl nikoho a sám si připadal jako cvok.


Moc se mi líbí, že autorka zapletla do knihy bipolární poruchu. Dozvíme se tak o téhle nemoci více informací. Já jsem o ní teda nikdy nic moc nevěděla, ale v téhle knize jsem se blíže dozvěděla, co ta nemoc způsobuje. Co se při tom stavu děje, jak to probíhá, co ten člověk dělá, jak se chová. Myslím, že to byl velký risk o něčem takovém psát a ještě k tomu v knize, která je... dalo by se říct erotický román. Ale autorka to zvládla na jedničku s hvězdičkou a ještě k tomu, když do toho přidala box. Myslím si, že to spolu ladí skvěle. Box a bipolární porucha.

Taky se mi líbí, že hlavní hrdinové na to hned neskočili. Všechno šlo pomalu, postupně se sbližovali, bylo to klidné. Pořádně se to rozjelo asi až od poloviny knihy. Ale v knize nechybí ani momenty překvapení. To s její sestrou, s největším nepřítelem Remingtona, nebo to s jeho rodiči, nebo to, co se stalo na konci knihy... Nečekala jsem, že by se mohlo stát tohle, že by to mohlo na konci knihy takhle být, ale teď si lepší konec představit nedokážu.



Druhý díl - Šance
Jsi moje světlo ve tmě, Brooke!

Ukázka:
Někdo zaklepe na dveře, ale my vidíme a vnímáme pouze jeden druhého. Vězní mě ve svých pažích. Srdce mám zlomené, nenávidím se za to, že to já jsem byla tím ostřím, které náš vztah zničilo. To kvůli mně jsme se rozešli. Vím, že při záchvatech potřebuje sex. Vím, že jsem odešla. Vzdala jsem se práva na Remingtona i na cokoli, co udělal nebo řekl.
Svým odchodem jsem si zlomila srdce a teď mezi nás vstupuje realita toho, co se stalo, a šlape i po těch posledních kouscích, co z mého srdce zbyly. A já tu teď stojím, v krku knedlík a dýchám s obtížemi jako drak, co bez ustání chrlí oheň.
Odtáhne se, aby otevřel dveře. Pak dovnitř vnese jeden z kufrů, které nám přinesl poslíček. Když se snažím projít okolo, chytne mě Remington za košili a přikáže: „Pojď sem, uklidni se.“
Vytrhnu se mu. Nevím, jestli se chci uklidnit, nebo ne. Chovám se iracionálně. To já jsem se s ním rozešla. To já od něj odešla. Ta, na koho se teď zlobím, ta, koho tak moc chci praštit, jsem já.
Uvnitř mě štípe ostrá bolest. Setřu si slzu, když se obrátím ke dveřím, jimiž Remington dovnitř přináší další naše zavazadla.
Vím, že jsem to způsobila já. Protože jsem si myslela, že jsem silná a musím se chránit, a tak jsem ublížila jak sobě, tak jemu a celé kupě dalších lidí, protože jsem byla silná a myslela jsem si, že tak ochráním jeho i svou sestru – a místo toho jsem všechno podělala. Ale bolí mě to tak moc, že se chci zavřít v komůrce a brečet a brečet. V představách vidím zástup prostitutek s třpytkami na kůži, jak přicházejí do jeho pokoje, když není ani napůl při smyslech, a vím, že budu brzy zvracet.
Poslíčkovi proto řeknu: „Děkujeme vám. Mohl byste odnést tenhle vak a tamten kufr do jiného pokoje?“
Muž přikývne a vyjede i s vozíkem chodbou.
„Kam to jdeš?“ zeptá se Remington, když vyjdu z apartmá.
Zhluboka se nadechnu a otočím. „Chci dneska spát s Dianou. Není mi dobře a byla bych radši, kdybychom si o tom promluvili, až… až… až se uklidním.“
Zasměje se. „To nemyslíš vážně.“
Když ale dojdu k výtahu a stisknu tlačítko, abych přivolala kabinu, jeho smích rychle odumře.



Tenhle díl mi přišel více napínavější a zajímavější, ale je to jenom o maličký kousíček. Ani v tomhle díle nechybělo překvapení, nechyběl box, láska, romantika, úžasný konec. Ale hodně mě překvapilo, když Brooke zjistila, že je těhotná. Na mě to bylo moc rychlé. Já bych tam spíš dala epilog... o dva, tři roky později. Ale to je jenom věc názoru.

Remy se mi líbil, protože i když měl opravdu těžkou nemoc, tak žil naplno, nenechal se omezovat a splnil si svoje sny. Založil si rodinu s dívkou, kterou miloval a stal se Šampionem.

Komentáře (0)

kniha V ringu recenze