Čeká nás tvrdý boj.

recenze

Odhalená temnota (2010) 5 z 5 / TerezaMondeková
Odhalená temnota

Conde Cezar a Anna Randalová se znají už skoro dvěstě let. Seznámili se v roce 1814. Tehdy Cezar Annu svedl. Zatímco Anna spala, tak Cezar zmizel bez rozloučení, bez jediného slova. Anna zůstala úplně sama a napospas vlastnímu osudu. Ale Anna po té noci zjistí, že je s ní něco špatně. Cezar jí musel svým kousnutím v něco proměnit. Sice se neproměnila v upíra, ale nestárne a má paranormální schopnosti. Musí se skrývat a od ostatních lidí si držet odstup, aby nepoznali, že je jiná. Žije ve stínu. A může za to on.

Teď už Anna není taková nevinná chudinka jako kdysi. Rozhodla se, že už se nebude skrývat a vystudovala práva. Stala se velice dobrou právničkou, která denně bojuje se světovými nejmocnějšími korporacemi. Ale i přes to, že uběhlo skoro dvěstě let, tak nezapomněla na toho krásného, hříšně sexy upíra. Anna se rozhodla, že Cezara najde, protože chce odpovědi na otázky, které jí dlouho trápí. Ale Cezar jí neprozradí vůbec nic. Nechce jí ani říct, proč tehdy zmizel. Naopak lituje toho, že ho vyhledala, protože pokaždé, když se v jejím životě objeví Cezar, znamená to další nebezpečí a další průšvih.

Cezar se tehdy, když Annu svedl a kousl, dopustil dost vážné věci, proto je teď v moci Věštců. Jeho úkolem je ochránit Annu, protože jí hrozí nebezpečí. Někdo jí chce vidět mrtvou. Věštci stojí o to, aby Anna zůstala naživu. Anna časem zjišťuje, kdo jí chce vidět mrtvou a proč. Ale k jejímu štěstí je tu osoba, která je odhodlaná jí bránit do posledního dechu.

Anna na Cezara během těch let nezapomněla. Byl to její jediný milenec, ale ona si nedělala naděje, že si jí Cezar pamatuje. Je známí svou pověstí. Má hodně rád ženskou společnost. Ale vášeň mezi nimi za ta léta nezmizela. Spíš je větší a ani jeden jí nedokáže odolat. Ale jejich budoucnost je ohrožená, takže Anna bude muset tvrdě bojovat, aby mohla být s Cezarem.


Ukázka:
"Nelži mi, Cezare. Něco se té noci stalo." Zachvění zalomcovalo jejím drobným tělem. "Všechno… se změnilo."
Cezar se usmál té nevoli v jejím hlase. Kdo by si pomyslel, že zjištění, že je nesmrtelná, je tak příšerný osud? Spíše snad úžasný zásah štěstěny…
"Co se změnilo?"
Zlaté skvrnky zadoutnaly, když na něj zamířila prstem. "K čertu s tebou, tohle není vtipné."
"Anno, já tě neškádlím," konejšil ji. "Řekni mi, co se stalo po tom, co jsem tě té noci opustil."
Dala si ruce v bok, jako by najednou ochladla. "Potom, co jsme…"
"Se milovali?" nabídl když její slova zaváhala.
"Poté, co jsme měli sex," opravila ho. "Usnula jsem a neprobudila se, dokud nebyl téměř úsvit. Neměla jsem na výběr. Vyplížila jsem se ven oknem a vrátila se do domu své tety. Když jsem se tam dostala, byl…"
Znovu se její slova vytratila, ale tentokrát to byla stará bolest a nikoli rozpaky, co ji drželo v sevření.
"Co, Anno?" řekl jemně. Nepokoušel se ji okouzlit. Jako budoucí nadějný Věštec byla odolná vůči takovýmhle duševním trikům. "Řekni mi to."
"Dům byl vypálen až po základy." Konečně přiměla slova překročit znehybnělé rty. "Spolu s mou jedinou rodinou uvězněnou uvnitř. Byla jsem ponechána na pospas, neměla jsem ani kam jít, ani na koho se obrátit."
"Dios. Jak se to stalo?"
"Nemám tušení."
Zamračil se, když si uvědomil, že před ním Věštci záměrně zatajili její potíže. Kdyby nezasáhli, cítil by její nouzi. "Co jsi dělala?"
Potřásla hlavou, medové vlasy se otřely o její holá ramena a naplnily vzduch nádhernou vůní. Cezar se zatřásl, tesáky dychtivě nachystané ji ochutnat. Jediným důvodem, proč odolával pokušení, byla vzpomínka na to, co se stalo, když naposledy pil krev této ženy.
Možná nebyl tím nejchytřejším upírem, co kdy byl stvořen, ale příležitostně se učil ze svých chyb.
"Zbaběle jsem utekla." Annin hlas zhořkl, když se ztratila ve svých vzpomínkách. "Schovala jsem se v křoví a nechala každého uvěřit, že jsem zemřela společně s tetou a sestřenicí."
"Proč?"
"Protože jsem měla strach."
"Strach z čeho?" pobídl ji, opravdu zvědavý. Věštci bývali opravdu velmi zřídka sdílní, a i když odhalili, že tato žena byla zrozena, aby rozšířila jejich řady, zatím přesně nevysvětlili, čím byla.
Nemohla být člověkem. Byla nesmrtelná, nestárla. Ale neodhalil v jejích žilách žádnou démonskou krev. Navíc se zdálo, že nemá o svých schopnostech ani potuchy. Prostě záhada.
Záhada, kterou byl odhodlaný rozluštit dříve, než si ji vezme komise.
"Nevím." Zamračené vrásky jí zvrásnily čelo. "Bylo to, jako by mi nějaký hlas na pozadí mé mysli našeptával, abych uprchla. Teď se mi to zdá legrační, ale tenkrát jsem byla přesvědčena, že pokud vykročím z křoví, bez milosti zemřu."
Předtucha? Přirozená schopnost vycítit nebezpečí? Hloupá šťastná náhoda? Dios. Ten seznam byl nekonečný.

Anna mi byla od začátku sympatická. Asi hlavně proto, že Cezarovi hodně dlouho odolávala. Nechtěla opakovat chybu, kterou kdysi udělala. Anna byla chytrá, odvážná, milá.

Cezar nebyl špatný, ale můj nejoblíbenější je stejně pořád Styx. Líbilo se mi, že byl Cezar majetnický, odhodlaný Annu chránit. Taky když ho autorka popisovala, jak vypadá, tak to byl další krásný, sexy, vzrušující, hříšný upír.

Další úžasné pokračování. V knize nechybělo překvapení, napětí, nebezpečí, akce, erotika, láska, překvapivý konec, zvrat. Myslím, že oni dva se k sobě skvěle hodili. Líbilo se mi, jak se hádali, protože jsem se u toho opravdu zasmála, líbilo se mi, jak se provokovali, ignorovali, ale přitom se pořád chránili a byla mezi nimi přitažlivost, jiskřilo to mezi nimi za každé situace. Moc se těším na příběh Jagra.

Odhalená temnota Odhalená temnota Alexandra Ivy

Uplynulo již téměř dvěstě let, kdy se Anna Randalová odevzdala upíru Condu Cezarovi v noci nezvladatelné vášně. Od té doby Anna nestárne, ale upírem není. Probudily se v ní paranormální schopnosti, kterým stále nemůže porozumět. A... více

Komentáře (0)

Přidat komentář