yenda1
přečtené 194
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
2001,
Don Miguel Ruiz (p)
odpad!
Bylo to před pěti lety. Těžké životní období, nebylo mi do zpěvu, na čtení jsem neměl chuť. Sáhnul jsem po knize, kterou bych v běžném provozu s klidem přešel. Čtyři dohody mám před sebou. Pět let jsem ji neotevřel. Teď do ní juknu, jenom kvůli tomuto komentáři. Spousta poznámek, vpisků, z čehož vyplývá jisté zaujetí. Myšlenky, určité úryvky jsou výborné, to je třeba uznat. Ale proč jsou výborné? Zkrátka proto, že se jedné o jakousi moudrost lidstva jako takového. Myšlenky o "nebrání si ničeho osobně" najdeme v různých modifikacích všude na světě. Já osobně jsem se s tímto přístupem setkal u starých dobrých stoiků. A to je problém knihy, jakožto celého slavného New Age. Tak trochu vykradačka, tak trochu přežvykování dávno vyřčeného. Nemám rád New Age. Vše je hrozně zkratkovité. Čtyři dohody nevyjímaje. Už zase čteme bláboly o rychlé proměně života. Do hajzlu s rychlým a snadným. Už to by mělo čtenáře varovat. New Age je instantní polévka pro ty, kteří chtějí přeskočit všechny ty knihy psané v rozmezí mnoha tisíc let, chtějí je smrsknout do knihy čítající ne více než několik desítek stran. Laciná cesta, jednoduchá cesta, falešná cesta. Done Migueli, odnese to za všechny, poněvadž vím, že si to nebudete brát osobně a určitě nezhřešíte slovem. Svůj komentář jsem napsal tak, jak nejlépe dovedu a tím pádem si o Vás ani o knize už nikdy nevytvořím žádné falešné domněnky.... celý text
O smyslu bytí
2000,
Richard P. Feynman
Vzácně se mi přihodí, že narazím na knihu, která mi způsobí stavy až smyslné. Nevím jak to přesně popsat. Žádné nízké pudy, vše se odehrává kdesi v říši myšlenek. O smyslu bytí k těmto knihám patří. Proč? Kvůli myšlence, že vědecká práce se nesmí dělat kvůli její aplikaci, ale pro objevování samotné. Naše realita a okolí, to že svět je rotující koule, která přidržuje lidi na svém povrchu, to, že víříme kolem slunce, vnitřní ustrojení živého organismu, proteiny, kilometry a kilometry kuliček - atomů, vznik života samotného; to vše strčí do kapsy všechny fantasy a sci-fi dohromady. "Zkoumejte cokoliv, když se budete dívat dostatečně pečlivě, uvidíte před sebou celý vesmír." Mám obrovskou radost číst cokoli od člověka prodchnutého pokorou. Nemůžu dost zdůraznit větu: "Chci říct, nevadí mi, že jsou jevy, které jsou iracionální, nevědecké. Protože je něco nevědecké, není to ještě špatné. Je to jenom nevědecké." Útlá kniha nabitá myšlenkami. Ne ledajakými. Myšlenkami, které podporují další myšlení, vnitřní dialog, pochybnosti, radost, hádku i přitakání. Já do kamene tesat neumím. Zvěčním těch pár slov alespoň tady. "Četl jsem encykliku papeže Jana XXIII. a považuji ji za jeden z nejpozoruhodnějších dokumentů naší doby a za významný počin pro budoucnost. Nevím o žádném lepším vyjádření svých vlastních názorů na morálku, na povinnosti a odpovědnost lidstva, jakož jednoho člověka vůči druhému. Nesouhlasím s některými argumenty, kterými papež různé myšlenky zdůvodňuje, možná osobně nevěřím, že pocházejí od Boha nebo že jiné z těch myšlenek jsou přirozeným pokračováním myšlenek předchozích papežů. Nesouhlasím s tím, ale nebudu to zlehčovat a nebudu s tím polemizovat, protože souhlasím s odpovědností a povinnostmi, které papež považuje za odpovědnost a povinnosti lidské rasy. A vidím v encyklice možný počátek nové budoucnosti, kdy snad zapomeneme na teoretická zdůvodnění, proč v to či ono věříme - vždyť koneckonců, pokud jde o činy, jsme všichni zajedno. Děkuji vám za pozornost. Bylo mi potěšením."... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Kniha své doby. Coelho přesně v duchu svých esoterních kolegů vybrakoval co se dalo, rozstříhal, slepil a vydal. Pokud ke knize přijdete s jistou čtenářskou zkušeností, nejednou vás napadne: "Tohle jsem už někde četl. A tamto už jsem u někoho viděl." Vaše tušení budou správná. Coelho je chytrý a jistě četl a zná. A moc dobře ví, že lidé se nechtějí probírat tuny náročného textu. Tak všechno zředí, zjednoduší, zahraje na strunu narcismu. Líbivých lží je však po mém vkusu až moc. Všichni jste skvělí, úžasní. Hrajete hlavní roli v Historii světa. Následujte svůj Osobní příběh (ty vole!!?), dokážete všechno o čem sníte, prostředky k tomu máte ani to nevíte. Jste chudí? Osud. Jste bohatí? Osud. Jste slavní? Vosud přeci. Hvězdy to chtěli.... a taky vesmír. Máte rádi horoskopy? Alchymistu budete milovat. Stejně jako zmíněné z prstu vycucané předpovědí, velmi umně skládá vágní a dostatečně "hluboké" myšlenky, aby se v tom našel každý. A co se nestane? Zázrak! Sedí to. Tak pravil NEW AGE. (Tento komentář zmizel. Napsal u uveřejnil jsem ho už 8.3. 2016. Nasral jsem Vesmír nejspíše , ten se spojil a smazal ho. Ale já tě krutě přechcal kosmíre.)... celý text
Humanismus nestačí
2008,
Slavoj Žižek
"Můžu vám dát krásně patetický příklad toho, jak k nám idea přichází z věčnosti? Věčnost ne v nějakém zásvětí, ale jako jevení. Nedávno jsem četl Jorge Semprúna, španělského spisovatele, který byl v koncentračním táboře Buchenwald. Ve svých pamětech zaznamenal příběh, který je velmi patetický, zní jako poezie, ale pro mne je to ontologie. Říká, že v táboře jednou viděl vlak se sto osmdesáti Židy, a protože to bylo v zimě, všichni v něm umrzli. Když ve vlaku umírali – jeli dva dny –, do svého středu dali děti. I když všichni umrzli, uprostřed přežilo osmnáct dětí. Němečtí dozorci je vyvlekli ven a postříleli, zůstaly jenom dvě. Jeden hošík asi šestiletý, druhý čtyřletý. Dozorci na ně pro zábavu pustili psy. Ti dva začali utíkat a psi za nimi. Menší hoch upadl. Ale druhý se k němu vrátil a chytil jej za ruku. V tu chvíli je psi dostihli a rozsápali. Semprún velmi hezky říká: „Jejich ruce se spojily pro věčnost.“ To je pro mne moment, toto zcela absurdní gesto, kdy víte, že zemřete, moment cti, pro který stojí za to zemřít."... celý text
Slova na strunách
1968,
Paul Verlaine
Vzpomínka pro paní X... Kdykoli si ji přečtu hodí mě to zpět. Je mi 18 a posílám své milované, pasáže z Verlaina....